|
 |
"Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí." (Šalomoun)
Všem milým unaveným poutníkům přejeme osvěžení z knižní Studánky.
E-shop s výběrem knih o zdraví a pro zdravý životní styl - prevence, přírodní léčba, výživa, recepty, psychologie, rodina, výchova, knihy pro děti a teenagery, duchovní literatura, životní příběhy, zdravotní program Newstart.
Úryvky z nabízených knih
| Zdroj živé vody |
|---|
 'Melouny tvoří především voda, jejíž obsah se podle druhu pohybuje od 90 do 95%. Tato tekutina není totožná s vodou z vodovodu nebo z pramene. Není to pasivní, inertní voda, která jen přenáší soli a roztoky, nýbrž živá biologická voda, která je v přímém kontaktu s protoplazmou rostlinných buněk a jež prošla tisíci, možná miliony chemických reakcí. To vysvětluje, proč nic nepomáhá ledvinám tak jako šťáva z melounu. ' .....
|
| Cena života je život |
|---|
 "Skrývání Židů sebou neslo stále větší riziko trestu smrti, a to nejen od Němců, ale i od samotných Ukrajinců nebo Poláků.
Velitel mlynovských policajtů, což byla vesnice vzdálená asi dvacet kilometrů, Dmitrij Novosad, se při jedné pitce chlubil, že on sám zastřelil osm set šedesát devět Židů a dal si závazek zastřelit jich tisíc. Nenávist Ukrajinců vůči Židům byla bezbřehá. Jakoby se za všechna ta staletí jednotlivých pogromů nyní spojila do šíleného závodu, kdo víc...
A není jistě bez zajímavosti, že později velká atomová elektrárna v Černobylu (která nakonec způsobila katastrofu pro celou jihozápadní oblast Ruska, jižního Běloruska, severní Ukrajiny a středovýchodní Evropy) byla postavena na hromadném hrobě Židů.
I když Češi naopak se Židy sympatizovali a snažili se jim pomáhat (teprve po válce vyšlo najevo, kolik Židů přežilo právě díky volyňským Čechům), riziko bylo tak obrovské, že člověk v sobě tuto sympatii musel záměrně podporovat a živit. Nikdo nemohl dopředu odhadnout, jestli odvahu, kterou má dnes, bude mít za změněných podmínek ještě zítra."
|
| O Podpostelníkovi |
|---|
 Lea byla tuze veselé děvčátko. Smála se jako sluníčko, krásně zpívala a moc ráda tancovala. Celý den skákala po pokoji jako jelen na pasece a pusu ani na chvíli nezavřela. Když se ale zešeřilo a do pokoje se vplížily stíny, celá se proměnila. Držela se máminy sukně nebo tátových kalhot a ustrašeně se rozhlížela. Měla totiž pocit, že na ni za každým rohem číhá nějaké strašidlo.
V jejím pokojíčku byla hned tři. Jedno zelené a nafouklé s pokřiveným obličejem a ještěřím jazykem bydlelo ve skříni mezi oblečením. Druhé rudé, co vypadalo jako zlé čertisko, se ukrývalo v domečku pro panenky. A třetí, nejstrašnější, které mělo plamenné oči a sedm chapadel, lehávalo pod postelí. Tohoto strašidla se Lea bála ze všech nejvíce. Vždycky, když ji maminka uložila do postele, zaspívala ukolébavku a odešla do obýváku, měla Lea pocit, že se pod postelí něco pohnulo. Pak zavrzaly parkety, ve zdi cosi zašramotilo a Podpostelník, jak mu Lea říkala, byl ve svém úkrytu. Seděl pod postelí tiše jako myš a vyčkával, až dá Lea nohu na zem. Jakmile by to udělala, chňapl by po ní jedním ze svých dlouhých chapadel a stáhl by ji k sobě. Zavřel by ji do bedny od vysavače a trápil ji tam hlady.
Z toho důvodu Lea lehávala přikrytá peřinou až po bradu a z postele vstávala výhradně po rozednění, tedy v době, kdy už byl Podpostelník zase zpátky ve svém doupěti v podlaze. Měla z něj tak velký strach, že by se v noci z postele nezvedla, snad ani kdyby hořelo.
Rodiče to nejprve brali na lehkou váhu, ale když se jednou v noci stalo, že se Lea kvůli Podpostelníkovi počurala, začali si dělat starosti. Táta jí trpělivě vysvětloval, že žádná strašidla neexistují, vodil ji za ruku po bytě, nahlížel s ní do všech možných koutů a ujišťoval ji, že se nemá čeho bát. Máma s ní zase ona tři strašidla malovala a snažila se ji přesvědčit, že jsou to jen výplody její bujné fantazie. Všechno ale bylo marné. Jen co se setmělo, Lea strachy zase jektala zuby, vyplašeně se rozhlížela a v posteli lehávala jako přikovaná.
"Musíme něco vymyslet," řekl tatínek, když dali malou Leu spát. "Takhle to dál nejde."
"Jenže co?" ptala se máma bezradně. ......
|
| A proč si myslíte, že nadbytek bílkovin je tím hlavním viníkem? |
|---|
 Ze studií provedených mezi Eskymáky vyplývá, že jejich strava obsahuje extrémně mnoho bílkovin (250 až 400 g denně) a vápníku (1 500 až 2 500 mg denně). Ačkoli je jejich strava tak bohatá na vápník a i když mají dostatek pohybu, mnozí jsou postiženi osteoporózou.
Naproti tomu bylo zjištěno, že příslušníci afrického kmene Bantu mají nízkou spotřebu bílkovin (asi 47 g denně) i vápníku (méně než 400 mg denně), a to především z rostlinných zdrojů.
A přestože ženy tohoto kmene mají v průměru 10 i více dětí, což ještě zvyšuje jejich nároky na přísun vápníku, osteoporóza je mezi nimi téměř neznámou nemocí. Když však někteří z těchto Afričanů přesídlili do Spojených států a přizpůsobili se západnímu stylu života a stravování, začali rovněž trpět osteoporózou, a to ve stejné míře jako rodilí Američané.
Úryvek z knihy Síla zdraví, kapitoly Osteoporóza, str. 73 |
| Jak dosáhnout spravedlnosti? |
|---|
 Spravedlnosti před Bohem můžeme dosáhnout jinak než spravedlnosti před lidmi. Podívejme se na drama zvěčněné na mnoha obrazech proslulých umělců. Tři muži přibití na kříže umírají v hrozných bolestech. Dva jsou odsouzenci za těžké zločiny, uprostřed Ježíš. Říman Pilát, který ho soudil, prohlásil: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám" (Lukáš 23,4). Tu jednomu ze dvou zločinců proběhl myslí celý jeho život. Zhodnotil své činy a vyznává: "My jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu..." Pak se obrací na Ježíše. Koho vidí? Člověka, jako je on sám - zbičovaného, rány a krev, trny poraněnou hlavu a tvář, tělo chvějící se v křečích bolesti... Přesto k němu pronese neuvěřitelnou prosbu: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." To nebyla prosba vyslovená na základě toho, co viděl, ale na základě víry, že ten Ježíš, který umírá vedle něj, je skutečně Boží Syn - Mesiáš. A najednou uslyšel slib: "...budeš se mnou v ráji..." (Lukáš 23,39-43).
V lidských očích byl stále zločincem, spravedlnosti před lidmi nedosáhl. To, jak jednal za svého života ho v jejich očích jistě oprávněně zdiskreditovalo. Ale jeden jediný okamžik tam na kříži, kdy vyznal svou vinu a zároveň se s prosbou obrátil na Ježíše, v Božích očích vymazal celý jeho dosavadní špatný život. Před Bohem se stal spravedlivým.
Naše dobré skutky a jednání nám pomáhají obstát před lidmi, ale ne před Bohem. Před lidmi si můžeme pomoci přetvářkou, před Bohem ne. A tak nás víra v odpouštějící moc Ježíše Krista zbavuje skepse a pocitů zoufalství nad sebou samými, ale i duchovní pýchy na vlastní výkon, protože jen milostí Boží je věřící člověk tím, čím je.
Napoleonův maršál Michel Ney byl po pádu císařství odsouzen k trestu smrti. Prohlásil: "Před Boha půjdu tak, jak jsem chodil před lidi." Mýlil se. Před Bohem nevystačíme s tím, s čím před lidmi... Po chvíli si to uvědomil i tento muž, kterého sám Napoleon nazýval "nejstatečnější ze statečných", a nechal si zavolat duchovního.
|
| Řekl o knize |
|---|
 ..... Je psána poměrně mladým lékařem, který pečlivě sleduje vše, co se ve výzkumu v dané oblasti právě objevilo, a to podává srozumitelně svým čtenářům. Knihu napsal tak dobře, že ji doporučuji svým studentům na univerzitě jako jednu z povinných základních učebnic duševní hygieny. .... Svou seriózností se zařazuje mezi to nejlepší, co máme v české a nejen v české odborné literatuře k dispozici. Kdybyste se mne zeptali, kterou knihu o duševní hygieně vám mohu doporučit jako opravdu gruntovní a spolehlivou, uvedl bych právě tuto knihu.....
Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc., autor knihy ''Psychologie zdraví'', Psychologie nemoci'' a knihy nazvané ''Jak zvládat depresi'' Život bez deprese, str. 12 |
|
|
|
|
