KDYŽ POTŘEBUJEŠ NEUVĚŘITELNÉ VYSLYŠENÍ MODLITEB

Roger J. Morneau

Ve svých rukou držíte druhé volné pokračování „neuvěřitelných vyslyšení modliteb“ od bratra Rogera J. Morneaua. Díky svému nemocnému srdci musel tento muž trávit mnoho hodin na lůžku, ale nebral to jako omezení, nýbrž naopak jako úžasnou příležitost trávit s Pánem na modlitbách mnohem více času. Z touhy po co nejužším vztahu s Bohem se zrodila jeho služba modlitebníka a přímluvce za druhé lidi.

Objevil zdroj Boží moci, která je nám všem k dispozici – krev Ježíše Krista prolitou na kříži za hříchy celého světa. Právě u paty kříže denně čerpal sílu i v tak omezených podmínkách sloužit Bohu a být oporou druhým, kteří se ocitli v jakékoli tísni. Právě důvěra v moc očišťující krve Ježíše Krista stála na počátku mnoha podivuhodně vyslyšených modliteb. Možná se vám bude tajit dech, až budete číst jednotlivé příběhy o tom, jak Bůh předivně zasahoval. Jsou to však příběhy skutečné, které můžeme prožívat i my. A třeba po přečtení poslední stránky dospějete k závěru, že stojí za to žít jako bratr Morneau a že i vy chcete prožívat takováto neuvěřitelná vyslyšení svých modliteb.

Měkká vazba, rozměry 15x21 cm, 140 stran

Ukázka z knihy:

SILOU BOŽÍ LÁSKY

V lednu 1994 jsem obdržel dopis od ženy, která žije ve státě Michigan. Byla zoufalá ze zdravotního stavu svých dvou vnoučat. Cítila potřebu požádat mě o přímluvné modlitby v jejich prospěch. Zde je výňatek z jejího dopisu:

„Alici je 13 let. Je v současnosti v nemocnici, protože upadla a poranila si slezinu a játra. Jsou tak zvětšená, že jsou hmatná pod hrudním košem. Alice často padá, a protože má břicho nafouklé na jednu stranu, snadno ztrácí rovnováhu. Kosti Alice i Scotta jsou tenké kvůli osteoporóze, která je důsledkem nedostatku vápníku. Lámou se snadněji než u jiných dětí. Scott má stehjně nafouklé břicho a velmi tenké ruce i nohy. Navíc má postižená játra a srdce. Má poškozené i plíce a lékař řekl, že se kvůli neschopnosti dýchat nedožije ani jednadvaceti let.“

Když jsem poté s jejich babičkou mluvil telefonicky, seznámil jsem se s dalšími problémy, kterým tyto děti čelily. Objevila se před nimi opravdová hora potíží. Aličina játra byla v tak ubohém stavu, že nic jiného než transplantace a zázrak ji nemohly udržet naživu.

Když jsem hovořil s babičkou G., rozuměl jsem dilematu, ve kterém se nacházela. „Jak se může člověk modlit o játra pro někoho, koho miluje, když ví, že v důsledku toho někdo jiný ztratí život?“ kladla si otázku.

Znovu jsem nasměroval svou mysl do nebeské svatyně svatých a tiše jsem řekl: „Drahý Ježíši, pomoz mi!“ Okamžitě jsem pocítil, jak mě zaplavil důvěrně známý klid. Nyní jsem věděl, co mám říci.

„Drahá paní G., vy ani já nemusíme prosit o játra pro Alici s myšlenkou, že Bůh musí ukončit život někoho jiného. Mysleme na skutečnost, že žijeme na území nepřítele. Nehody denně uhasí životy velkého množství lidí. Někteří z nich sami sebe označili za případné dárce orgánů. To, co potřebujeme, je žádat Pána, aby On nasměroval tento drahocenný dar života k Alici.“

Hlas babičky G. mi prozradil, že to, co jem jí řekl, ji povzbudilo. Tiše jsem řekl: „Děkuji ti, Pane, za tvou lásku a milost.“

Třetího května kolem jedenácti večer zazvonil v tom napětím naplněném domově v Michiganu telefon. Zpráva zněla, že chirurgové našli játra pro Alici. Transplantace začala ve tři hodiny ráno a skončila v sedm. Vše se zdařilo.Během dvaceti čtyř hodin ustoupila žloutenka a Aličina pleť vypadala nyní zdravě. Její oči byly jasné, zářivé a krásné. Také bolest, která v minulosti vyžadovala dávky morfia, polevila. Lékaři předpokládali, že se dostaví nejméně tři záchvaty v důsledku odmítnutí nového orgánu tělem, ale díky Božímu požehnání k nim nedošlo.

Uprostřed léta jsem jednou v neděli ráno obdržel další telefonát babičky G. Informovala mě o tom, že v životě jejích vnoučat se odehrál dvojitý zázrak. Aličin život se ubíral zcela novým směrem k lepšímu. Vyrostla téměř o pět centimetrů a kvalita jejího života se výrazně zlepšila.

Scottova kondice se také zlepšila. „Tento vynikající pokrok,“ řekla jejich babička, „nemůže být přisuzován ničemu jinému, než síle Boží lásky pracující na tom, aby přinesla uzdravení a sílu.“ Právě dva dny před tím, než jsem psal tuto kapitolu, jsem znovu telefonicky hovořil s touto Boha milující babičkou. Inspirovalo mě, když vyprávěla o moci Stvořitele ovládajícího životy jejích vnoučat. Když jsem položil telefon, na mysl mi přišel citát z Touhy věků: „A když se čas naplnil, zaplavil Bůh svět přílivem hojivé milosti, která potrvá, dokud plán spasení nebude dokonán.“ (TV 22) Rozuměl jsem Ellen Whiteové, co mínila tím, když napsala, že hojivá milost je stále dostupná každé osobě, která věří a žádá o ni.