Největší přání lidstva je žít. Smrt je něco nepřirozeného, bráníme se, hledáme elixíry života a mládí - ale z lidského hlediska marně. Mezi přáním a životem je hřích, neboť Bible říká:

  Řím. 6,23:   "Mzdou hříchu je smrt...." Naštěstí ten verš pokračuje "...ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu."

Zde je řešení. Bůh je láska a právě tato láska v Ježíši Kristu zasahuje do dějin člověka.

Žel - mnozí lidé si na Ježíše Krista vzpomenou nanejvýš o vánocích při idilce kolem stromečku.

Kristus je však v Bibli představen v mnohem širším a krásnějším obrazu.

Rozdělme si celkový obraz na několik pohledů:

I. MINULOST     1) Stvořitel     2) Láska     3) Starající se i ve SZ     4) Člověk a Vykupitel

II. DNES A ZÍTRA     5) Přímluvce     6) Soudce, a nebo Král     7) Stále s ním

Jan 1,1-3: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh."

Existence Ježíše Krista nezačíná v Betlémě, jak se někdo domnívá.
Co znamená ono "Slovo"? (Řecky "Logos")

Jan 1,14: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy."

Ježíš Kristus je tím Slovem. On stojí na počátku dějin světa.

Jan 1,2.3.10.14: "To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest...(v.10) Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal... (v.14) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi."

Kolos.1,16-18: "neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem."

Je zde řeč o Ježíši Kristu. Když všechno stvořil, tedy i člověka.

1. Mojž. 1,26: "I řekl Bůh: 'Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby'."

Množné číslo potvrzuje přítomnost Syna Božího.

V průběhu celé minulosti nám Bible představuje Ježíše Krista také jako Lásku. Jak veliká je to láska, to nejsme vůbec schopni svým egoistickým srdcem pochopit. Snad jen částečně na vztahu matky k dítěti.

Neodvrací se od svého stvoření, které zklamalo:

1. Mojž. 3,15: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

Hned na počátku - po pádu - člověk slyší zaslíbení o trvalém zájmu a konečném vysvobození.

Oním "semenem ženy", které má v budoucnu rozdrtit hadovi (satanovi) hlavu, je právě člověk - Ježíš Kristus. Na kříži došlo k naplnění "rozdrcení paty", dnes, po dvou tisíciletích očekáváme definitivní zničení ďábla a zla - "rozdrcení hlavy".

Bůh tedy nenechává po pádu člověka "v bryndě". Láska se nemůže projevit nespravedlností - odstraněním zákona, ale projevuje se sebeobětováním. Právě proto, že Boží zákon je nezměnitelný, věčný, spravedlivý, a protože Bůh je nejen Láska, ale také absolutně spravedlivý, nemohl člověku jednoduše odpustit, případně změnit - upravit zákon, který člověk přestoupil.

Jistý král bojoval proti nepříteli. Se svými generály připravil bojový plán, dříve však, než jej mohl uskutečnit, zjistil, že plán byl nepříteli vyzrazen. Král prohlásil, že dopadený zrádce dostane padesát ran holí. Pak se dozvěděl, kdo je tím zrádcem. Byla to jeho vlastní matka. A teď si král řešil dilema. Své slovo nemohl vzít zpět - bylo to královské slovo, šlo o jeho autoritu. Matku však velice miloval. Nakonec se rozhodl. Zavolal kata a řekl: "Kate, konej svoji povinnost - a běda ti, jestli budeš vyplácet méně, než kdyby šlo o posledního služebníka v mém království."

Kat se rozpřáhnul k první ráně a v tom král ze sebe strhnul plášť a svým tělem přikryl svou starou matku, která by trest zřejmě nepřežila. Král vzal trest na sebe. Takto dal průchod jak své lásce, tak i spravedlnosti.

Je to jen slabé přirovnání pro to, co pro nás učinil Ježíš Kristus. Tuto záchranu, zaslíbenou již v ráji, si měli lidé připomínat obětmi nevinných zvířat, jako předobraz Božího obětního "Beránka". Celý Starý zákon byl ve znamení očekávání příchodu Mesiáše.

1. Korint. 10,1-4: "Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni ....pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus."

Po celou dobu Starého zákona (SZ) jej takto vidíme. Zajímá se o potřeby člověka a postupně ho vede k poznání jeho plánu záchrany lidstva.(Viz též např. Dan. 3,24-25)

Celý SZ je výrazem jeho lásky a touhy připravit lidi na příchod Mesiáše.

Jan 3,16-17: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Když se naplnil procký čas, přišel na svět jako bezmocné dítě. Bez hluku a fanfár (s výjimkou zkušenosti několika skromných pastýřů), ne v královském paláci, nýbrž ve chlévě, přišel na tento svět "Král králů a Pán pánů". Tajemství jeho vtělení budeme moci studovat celou věčnost. Jako člověk prožil život lidí, ve kterém vítězil nad pokušením a hříchem. Celé toto působení ale vrcholí na Golgotě.

Jeho příchod jako člověka a Vykupitele byl jasně předpovězen v proroctvích.

Podívejme se jen na několik míst Písma:

1.Mojžíš. 3,15: "...Ono (símě ženy) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

Tento verš bývá označován za protoevangelium, neboť je zde - hned po pádu člověka - zaslíbeno vítězství Kristovo nad satanem. Je to první zaslíbení Mesiáše.

5.Mojž. 18,18.19. - Narodí se v Izraeli.
Izaiáš 7,14 - Narodí se z panny.
Micheáš 5,2 - Narodí se v Betlémě.

Čím více se blížil jeho příchod, tím plnější byla proroctví o této události.

Zachar. 9,9 - Král - jaký bude - slavnostní vjezd do Jeruzaléma (viz Mat.21,5)
Zachar. 11,12.13. - Zrazen za třicet stříbrných (viz Mat.27,3.6.7.)
Zachar. 13,6 - Rány na rukou - předpověď ukřižování.

Vidíme, že staletí před narozením Pána Ježíše byl skrze proroky popsán celý jeho život. Ve Starém zákoně je asi 330 proroctví, která se přesně naplnila na Kristu. Nemusíme pochybovat, že Ježíš Kristus byl předpovězeným Mesiášem.

Izaiáš 53,3-7: "...za nás ... naše nepravosti ... lékařství nám způsobeno ..." úžasná předpověď Golgoty - zástupné oběti - ZA NÁS...

Izaiáš 53,10: "...aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své ..." předpověď vzkříšení.

2.Mojž.3,14 "Bůh řekl Mojžíšovi: 'JSEM, KTERÝ JSEM.' A pokračoval: 'Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.'"

Bůh se zjevil a představil Mojžíšovi před tím, než šel vyjednávat s faraónem. Řekl já Jsem ten, který jsem, což je v hebrejštině naše známé Jahve, Johva, Jehova atd. Vzhledem k tomu, že si židé špatně vyložili přikázání "Nepoužiješ Boží jméno nadarmo", tak ho pro jistotu nevyslovovali vůbec a nebo pouze ve zkrácené podobě jako JHWH.

Sám Ježíš se mnohokrát prohlásil za Boha.

Např.:
Luk 22,70 "Tu mu řekli všichni: 'Jsi tedy Syn Boží?' On jim odpověděl: 'Vy sami říkáte, že já JSEM.'"
(poznámka - zvýrazněno autorem těchto stránek)

V Bibli je dokonce předpovězen i přesný čas vystoupení a smrti Mesiáše, ale tomuto úžasnému proroctví se budeme věnovat samostatně a podrobněji v dispozici

"Proroctví s matematickou přesností"

Pro nás, kromě smrti Pána Ježíše, je nejdůležitější jeho vzkříšení:

1.Korint. 15,3-8 "Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně."
Svědkové vzkříšení. (Snad proto - pro naši víru - bylo tolik mučedníků.)

Když byl Ježíš ukřižován, pověsili mu nad hlavu trojjazyčný nápis: Ježíš Nazaretský, král židovský. Nad hlavu odsouzenců se umisťoval nápis, který hlásal jejich jméno a provinění - např. Jan Novák, vrah. Jak si lze všimnout, Ježíš nebyl odsouzen za nějaký zločin, ale za svou totožnost.

V latině tento nápis zněl:

Iezus Nazaretus Rex Iudaerom,
z čehož vzniklo použitím prvních písmen ono známé INRI, které čteme na křížcích u cest a nebo na hřbitovech. Zajímavější je však znění tohoto nápisu v hebrejštině, zní takto:

Jeshua Hanozri Wumelech Haiehudim.

Pokud si všimneš prvních písmen, jistě tě překvapí, že na kříži měl Ježíš napsanou svou pravou totožnost - JHWH, tedy tetragram, kterým se Bůh představil Mojžíšovi, když se ho ptal na jméno v 2.Mojž.3,14.

Takto a podobně lze číst na některých internetových stránkách. Jiní ale mají námitky.

Jiní zpochybňují - upřesňují:

S textem, kde by bylo u třetího slova písmeno W (hebr.) jsem se nikdy nesetkal. Je to pro mě nové. W znamená v češtině spojku "a". Text tu spojku nepotřebuje Řečtina ani latina ji tam nemají. V podstatě není žádný důvod ji tam v hebr. dávat. Ale není to zcela vyloučeno - v některých bibl. textech stojí spojka na místě, kde ji překladatelé nemohou využít. Zde by ale dávala do souvislosti jméno Ježíš s titulem král, což nejsou synonyma. Spíše bych se tedy přikláněl k tomu, že jde o konstrukt, a že tam spojka nepatří.

(Názor nejmenovaného teologa - biblisty a starozákoníka)

V tomto případě by první písmena hebrejského nápisu v anglickém přepisu byla JHMH
(Jeshua Hanozri Melech Haiehudim).

Jak to skutečně bylo už zřejmě nelze na 100% prokázat. Naštěstí máme dostatečné množství jiných důvodů k naší víře.

Kristovým nanebevstoupením nekončí jeho plán vykoupení a zájem o člověka - o mne, o Tebe.

Jan 14,1-3: "...Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil míst, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já."

Mat. 28,20: "... já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Žid.9,24: "... vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří."

Žid.7,24.25: "Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává na věky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně."

Po svém nanebevstoupení se Kristus trvale zabývá

vykoupením člověka. On je jediný prostředník mezi Bohem a člověkem; nemáme hledat žádné jiné přímluvce.

Říman.8,33.34: "Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!"

To je Kristovo dílo dnes. A zítra?

Mat.16,27: "Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."

Odplata za hřích (tj. věčná smrt - viz Řím.6,23) měla přijít hned na počátku po 1. hříchu člověka. Je to Boží milost, že podvedenému člověku dává ještě možnost k rozhodnutí.
Jan 1,12: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi."

Jan 3,16: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Každý člověk má možnost volby! Svým postojem k evangeliu, ke Kristu, se rozhoduje, zda Kristus při svém slavném 2. příchodu bude pro něho SOUDCE, který jej odsoudí, nebo KRÁL, který jej přivítá do svého království. On pro mne vykonal vše potřebné ke spasení. PŘIJMU? UVĚŘÍM?

Zjev.21,1-5: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly ... A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: 'Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.'"

Kristus se zcela ztotožnil s člověkem a chce i po celou věčnost zůstat s ním.

Ve vesmíru je mnoho obydlených světů, ale naše planeta se stane sídelním místem Vládce vesmíru. Bude to pro lidi ta největší výsada.

Rozhodnutí, zda tam budu i já, se nebude konat někdy v budoucnu, ale koná se dnes! Jde o to, jak odpovím na otázku pro každého z nás, kterou kdysi položil Pilát:

Mat.27,22: "...Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš? ...

Slyšel jsem příběh o dvou bratrech, odsouzených za své zločiny na smrt. Jejich starý otec prosil krále o milost, že má jen ty dva syny. Král mu řekl: Jednomu dám milost - vyber si. Co měl otec dělat? Smutně

odešel. V den veřejné popravy kráčeli oba odsouzenci k popravišti. Právě když šli pod tribunou, král jim hodil do cesty růži. První bratr na ni hrdě šlápnul a šel dál. Ten druhý ji však zvednul a přivoněl k ní. A tu král zvolal: Tomu dám milost! Protože on poznal, že v něm ještě je cit pro krásu a něhu, že v něm ještě zbylo cosi dobrého.

Každý člověk se v životě někdy setká s Kristem. On je též v Bibli nazván růží, "růží sáronskou". Co s touto nabídkou milosti uděláš Ty?