Toto biblické proroctví bylo současně vážným varováním židovskému národu. Bůh skrze proroctví představil poslední, omezenou "dobu milosti" pro svůj starozákonní lid. Byla to doba "70 týdnů let", která byla pro izraelský národ odečtena z většího časového úseku - o kterém si řekneme jindy (v tématu "Proroctví o začátku Božího soudu").

Přečtěme si nejprve celé toto proroctví, které Boží posel (anděl) předal Danieli:

Daniel 9,24-27: "Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví,

k pomazání svatyně svatých. Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení. Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou."

Co znamená časový údaj

"Sedmdesát týdnů let"?

Zde se dostáváme k důležitému prorockému klíči, který platí v celé Bibli. Pán Bůh ukládá prorokovi jeden den za jeden rok:

Ezechiel 4,6:
"...ukládám ti za každý rok jeden den."

Pro časová proroctví v Bibli tedy platí, že

Bůh tedy oddělil pro Izrael časový úsek 490 let, během kterého se měly odehrát určité významné události. Všechno, co se mělo stát podle úvodního verše (Dan.9,24) se naplnilo v důsledku Kristovy oběti na kříži a jeho vzkříšení. Pro nás je nyní důležité, že "pomazaný vévoda" z verše 25 je Mesiáš, Ježíš Kristus. Abychom mohli sledovat naplnění daného proroctví, potřebujeme především znát začátek tohoto proroctví na časové ose.

Od kdy začíná běžet oněch 70 týdnů = 490 let?

Dan.9,25: "Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma ..."

Izraelský národ byl v zajetí v Persii - ještě od doby babylonské říše. Bůh přiměl perského krále Artaxerxe, aby vydal zákon,

umožňující návrat všech Židů, kteří si to přáli, do Jeruzaléma a dovolující znovuvybudovat zničené město.

Kdy byl tento zákon vydán?

Ezdráš 7,7.12.13: "S ním se vydali do Jeruzaléma i někteří Izraelci, kněží a levité, zpěváci, vrátní a chrámoví nevolníci v sedmém roce krále Artaxerxa ... Artaxerxes, král králů, knězi Ezdrášovi, znalci zákona Boha nebes: Rozhodnutí. Nuže: Vydal jsem rozkaz, že každý z izraelského lidu, ... může jít s tebou..."

V roce 464 př.Kr. nastoupil Artaxerxes jako král, jeho sedmý rok panování byl tedy rok 457 př.Kr. Tento zákon byl vydán na podzim tohoto roku. Známe tedy počáteční rok, od kterého začíná platit naše proroctví.
Je to rok 457 př.Kr.

V té době byl již jeruzalémský chrám obnoven na základě dvou předešlých dekretů (viz Ezdráš 6,14), které se však týkaly toliko znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě. Samotné město leželo v době Artaxerxa ještě v troskách. (Neh.2,3)

Z dějin jsou tedy známy tyto tři dekrety:

a) Kýrův z roku 538/7 př.Kr. o navrácení lidu a vybudování chrámu (2 Par 36,22.23; Ezdr 1,1-4 a 6,3-5); Dá se říci, že tímto dekretem se splnilo Jeremiášovo proroctví o 70 letém zajetí - kdo chtěl, mohl jít.

b) Dariův z roku 520/519 př.Kr., který je jen opakováním dekretu Kýrova (Ezdr 6, 1-12);

c) Artaxerxa I. z roku 457 př.Kr. (viz Ezdr.7,12-26), který dovoluje znovu vybudovat celou administrativu a vládu v Jeruzalémě v době, kdy chrám byl již vybudován a asi r. 515 př.Kr. znovu vysvěcen (Ezdr 6,13-18 a 7,7.8: zpráva o chrámu). Ezdr 7,27.28 chválí Boha za obnovu judské autonomie.

Dan.9,25 určuje výchozí bod pro toto proroctví o 70 týdnech:

od vydání dekretu "o navrácení (Židů ze zajetí) a vybudování Jeruzaléma".

Rozhodujícím dekretem pro výpočet časového období z Dan 8,14 je tedy dekret krále Artaxerxa v roce 457 př.Kr.

Kolik času mělo uplynout podle Dan.9,25 od výnosu Artaxerxa až do vystoupení Mesiáše?

Sedm týdnů a šedesátdva týdnů je celkem 69 týdnů, to je 483 dnů a v přepočtu 483 let.
Když vyjdeme z výchozího bodu tohoto časového údobí, z roku 457 př.Kr., dostáváme další pevný bod na časové ose - rok 27 po Kr.

(POZNÁMKA: Při matematickém úkonu nezapomeňme, že jsme překlenuli "0" na časové ose a že nultý rok jako takový neexistoval. Proto je správný rok 27 po Kr. a nikoliv 26 po Kr.)

Vystoupil Mesiáš skutečně v r.27 po Kr., tedy 483 roků po výnosu krále Artaxerxa v r. 457 př.Kr.?

Galat.4,4: "Když se však naplnil stanovený čas , poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy,podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny."

Lukáš 3,1-3.21-23: "V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galilei vládl Herodes, ... stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: 'Čiňte pokání a dejte se pokřtít ...Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas:'Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil'."

"Mesiáš" je hebrejské slovo pro "Pomazaného", "Kristus" je totéž v řečtině.

Ačkoliv se Pán Ježíš narodil jako Syn Boží, nebyl do svého

pomazání "Mesiášem" - "Pomazaným". Písmo nás informuje (viz též Skut.10,37.38), že Ježíš byl pomazán při svém křtu v Jordánu Duchem svatým. Od té doby je Mesiášem, neboli Kristem. Jeho křest se konal v 15. roce vlády Tiberia a to byl právě rok 27 po Kr.

Tedy v přesně předpovězený čas.

(POZNÁMKA: Je známo, že při stanovení počátku našeho letopočtu došlo k omylu, že Pán Ježíš se vlastně narodil asi 4 roky před Kr.)

Marek 1,14.15: "...Naplnil se čas a

přiblížilo se království Boží ..."
Těmito slovy začínal Ježíš své veřejné působení.

Pán Ježíš jistě znal proroctví Danielovo. Jeho vystoupení v předpovězený čas jej potvrzuje jako Syna Božího a Mesiáše. Tato skutečnost dává naší víře pevné základy.

Dan.9,26.27: "Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen ... a v polovině toho týdne zastaví obětní hod ..."

Po uplynutí 62 týdnů (tedy celkem 69 týdnů od r.457 př.Kr.) měl být zabit Mesiáš. Proroctví předpovědělo jeho smrt uprostřed posledního týdne. Pro porovnání uvádím přesnější kralický překlad:

Dan.9,26.27: "Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí ... Utvrdí však smlouvu mnohým

v téhodni posledním, uprostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; ..." Poslední prorocký týden (posledních sedm let) začal v r. 27 po Kr. K ukřižování Pána Ježíše došlo na jaře r.31 po Kr., tedy o tři a půl roku později. Proroctví Danielovo se doslovně vyplnilo.

Smrtí Pána Ježíše se stala obětní služba v chrámu bezpředmětnou. "...učiní konec oběti zápalné i oběti suché..."
Všechny oběti zvířat byly jen symbolickým poukazem na toho Jediného, Beránka Božího. Zemřel na kříži na Golgotě za všechny lidi. (viz 1.Korint.5,7)

Od ukřižování Pána Ježíše ještě zbývá 3,5 roku (polovina posledního týdne) do konce období pro Izrael - do roku 34 po Kr. V tomto roce končí 70 týdnů oddělených pro Izrael. Skončila doba osvědčení, daná Židům jako vyvolenému národu. V tomto roce byl ukamenován Štěpán, první křesťanský mučedník. Křesťané se kvůli pronásledování rozprchli do okolních zemí a evangelium se začíná hlásat pohanům.

Kdo se od této chvíle může počítat k Božímu lidu?

Gal.3,28.29: "Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil."
(Viz též Řím.2,28.29. a Řím.9,6-8)

V novozákonní době tedy o příslušnosti k Božímu lidu nerozhodují lidská kriteria - např. příslušnost k určité církvi. Vše záleží na vntřním vztahu člověka ke Kristu. A toto může posoudit jedině sám Bůh.

Proto je psáno, že "mnozí první budou poslední a poslední první" (Mat 19,30).

Tyto skutečnosti vyjdou najevo až na soudu při Kristově návratu - na "konci světa".

Pro úplnost dodejme, že proroctví o sedmdesáti týdnech, kterým jsme se právě zabývali, je součástí delšího prorockého výhledu, který sahá až do roku 1844 po Kristu.

Je to nejdelší časové proroctví v Bibli, které se týká 2300 dnů (rozuměj let) a označuje začátek Božího soudu. (Dan 8,13-14) Souvisí to s určitou funkcí svatyně - ale o tom více později v tématu Proroctví o začátku Božího soudu.

Z kontextu 8. a 9. kapitoly Danielova proroctví je zřejmé, že úsek 70 týdnů (490 let) je oddělen z celkových 2300 let.
Proč byl tento kratší úsek proroctví oddělen od celku 2300 dnů(let)?

Jsou k tomu přinejmenším 3 důvody:

1) Proroctví o 70 týdnech bylo zajímavé poselství pro tehdejší židovský národ, bylo pro ně povzbuzením v době jejich exilu v Babyloně.

2) Protože prvních 490 let je odděleno z celkových 2300 let, mají tedy společný počátek a tímto způsobem Bible

sama určuje, odkdy začíná běžet oněch 2300 let.

3)  Co bylo pro Židy tehdy proroctvím - oněch 70 týdnů (490 let), je pro dnešní křesťany už naplněnou historií. Přesné naplnění 1. části proroctví je dalším důvodem k důvěře, že se stejně tak spolehlivě naplní i ta zbývající část.

A přátelé - tou zbývající částí není nic menšího než návrat Krále vesmíru, Boží soud a spravedlnost pro všechny. Konečně!!! Maranatha!