Mat 5,17-19: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího ..."

Pán Ježíš sám odpovídá na otázku, jestli bylo Desatero někdy zrušeno.
Luk.16,17: (kralic) "... Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti..."

Desatero - Boží mravní zákon - má věčnou platnost jako je věčný charakter věčného Boha.

Čtvrté přikázání o sobotě - sedmém dni týdne je stejně tak platné jako šesté přikázání "nezabiješ", nebo kterékoliv jiné přikázání Desatera.

Který apoštol Pavel a ostatní Kristovi učedníci?

Luk.4,16: "Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma."

Luk.23,54-56: "... Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid."

Skut.17,2: "Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil"

Skut.16,13: "V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna ..."

Vidíme, že Ježíš i jeho následovníci zachovávali sobotu "podle přikázání". Pán Ježíš nám zanechal příklad, abychom šli v jeho šlépějích.
1.Jan 2,4-7: "Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. ..... Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku ..."

Skut.13,42-44: " Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu. Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo."

Skut.18,1-4: "Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu ..... Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany."

Zpráva ve Skut.13,42-44 dosvědčuje, že zůstávání v Boží milosti a dodržování soboty není žádným protikladem.

Pohané běžně uctívali neděli - sluneční den. Přesto čteme, že Pavel k nim promlouval v sobotu.

Mat.24,20: "Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu."

Když Pán Ježíš toto prohlásil, viděl dopředu zničení Jeruzaléma v r.70 po Kr. Tedy za cca 40 let. Vidíme, že od svých následovníků očekával svěcení soboty i po svém

nanebevstoupení. (Navíc - obraz zničení Jeruzaléma je také paralelou zničení světa v posledních dnech.)


Iz.66,22-23: "Nebo jakož ta nebesa nová, a země ta nová, kterouž já učiním, stane přede mnou, praví Hospodin, tak stane símě vaše a jméno vaše. I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Hospodin."

Při studiu čtvrtého přikázání můžeme pochopit, že pravý den bohoslužby hraje v životě člověka velmi důležitou úlohu. Ukazuje nám na Boha jako na Stvořitele a Vykupitele a ukazuje, jakou vůči němu projevujeme úctu. Proto se nelze divit, že právě toto Boží přikázání se stalo terčem útoků nepřítele satana. On nebojuje proti nepodstatným věcem, ale velmi mu záleží na tom, aby zpochybnil a zrušil všechno, co je pro spasení člověka důležité.

Nikde v Bibli nenajdeme Boží pokyn o změně sobotního dne, dne, který sám Bůh ustanovil v ráji, na jiný den v týdnu.

Tuto skutečnost uznávají i křesťané, kteří světí neděli. Katolický kardinál James Gibbons o tom napsal: "Můžete

přečíst bibli od 1. Mojžíšovy až po Zjevení a nenajdete v ní ani jeden řádek, který by vybízel ke svěcení neděle. Písmo vybízí a vede pouze ke svěcení soboty." (Víra našich otců str. 111, Baltomire 1895)

Protestantský duchovní A.T.Lincoln přiznává, že "Nový zákon neposkytuje dostatečný základ k přesvědčení, že od Kristova vzkříšení ustanovil neděli namísto soboty." A pak dodává: "Pro toho, kdo Desatero přijímá jako Boží závazný zákon, existuje pouze jedno řešení - světit sedmý den - sobotu." (Od soboty ku dnu Páně str. 386, 392, Grand Rapids 1982)

Pokud tedy v Bibli nenacházíme žádný důkaz, že Kristus nebo jeho učedníci změnili den bohoslužby, co vedlo tolik křesťanů k tomu, že na místo soboty přijali neděli?

Řím.1,21-25: ".... zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka ...."

Vždy - i ve Starém zákoně - existovalo určité napětí mezi zjevenou Boží vůlí a lidskými ustanoveními. To pravé náboženství, které se vyznačuje úctou a poslušností k Stvořiteli (Kaz.12,13; Jan 14,15), bylo vždy nahrazováno lidskými naukami. Viz též Jer.2,13. Lidé, místo aby se drželi jasných a moudrých pokynů Božích, vždy prosazovali své. Ne, že by se postavili otevřeně proti Bohu, ale odmítli jej následovat dle JEHO vůle. Nechtěli měnit sebe k obrazu Božímu, ale Boha k obrazu svému. Člověk může hledat v Bibli pravdu, ale také třeba jen potvrzení svých názorů.

Pán Bůh sobotu nikdy nezměnil. Bible hovoří stále o sobotě. Kromě jasných veršů hovořících i v Novém zákoně o sobotě, je nejsilnějším důkazem a argumentem pro sobotu skutečnost, že Nový zákon mlčí k jakékoliv takové změně. Když změna, tak Nový zákon stále "omílá" - např. obřízka, ceremonielní zákon. Přitom obřízka se týkala pouze ceremonielního zákona. Kdyby mělo dojít ke změně Božího mravního zákona, o kterém Ježíš prohlásil, že změněn nebude (Luk.16,17), tak by to muselo být nejčastější polemikou Nového zákona. Ten však k tomuto mlčí. Proč? Protože žádná změna nenastala. Když Bůh něco změní, tak řekne a stane se. Je to hned k určitému okamžiku.

Změna dne bohoslužby však nenastala najednou, byl to spíš pozvolný dlouhodobý proces. Neexistují žádné důkazy, že by lidé světili neděli před druhým stoletím. Máme však určité náznaky, že uprostřed druhého století někteří křesťané místo soboty začali zachovávat neděli. Kde to bylo a co je k tomu vedlo?

První tendence zachovávat neděli se objevily ve sboru v Římě, kde většinu věřících tvořili "nežidé" (Řím.11,13). V hlavním městě říše se v této době objevily silné antisemitské tendence, a proto se křesťané chtěli od Židů co nejvíce odlišovat. K vzájemné záměně docházelo zvlášť díky sobotě - stejnému dnu bohoslužby. Odsud pramení

první snahy světit jiný den, než který zachovávají Židé.

I když na některých místech se křesťané snažili zavést nový den bohoslužby, většina křesťanů v celé říši světila až do 5. století sobotu. Historik Sokrates z 5.století napsal:
"Téměř všechny sbory na světě provádějí své obřady každou sobotu, avšak křesťané v Římě a v Alexandrii, na základě jakési staré tradice, to přestali dodržovat." (Dějiny církve 5.sv. str. 132)

Proč si církev v Římě za den bohoslužby vybrala právě neděli a ne jiný den? Říká se, že je to proto, že v první den týdne vstal Kristus z mrtvých a bohoslužbou v neděli si křesťané tuto událost připomínasjí. Jak si však máme vysvětlit skutečnost, že ani jeden pisatel Nového zákona, ani jeden pisatel druhého a třetího století nikdy necitoval Krista ani žádný jiný biblický text, který by vybízel ke svěcení neděle namísto soboty? Takovou informaci od Krista neznal a neuvedl ani Barnabáš, ani Ignác, ani Justin, ani Tertullian, ani Klement Římský, ani Origenes, ani žádný jiný autor žijící v oné době.

K volbě neděle jako bohoslužebného dne velkou měrou přispěla obliba "dne slunce". Různé pohanské kmeny žijící na území Římské říše měly tento den ve velké úctě, protože starověký svět uctíval slunce jako významné božstvo. Právě neděle, první den týdne, patřila tomuto bohu číslo jedna. Dodnes to zaznívá v některých jazycích - Sonntag, Sunday, ...
Do církve proudily tisíce obrácených pohanů, ti si však s sebou vždy něco z minulosti přinesli. "Křesťany, kteří přišli z pohanství, stále přitahovalo uctívání slunce. To potvrzuje nejen časté odsuzování těchto praktik ze strany církevních otců, nýbrž i významné prvky uctívání slunce v křesťanské liturgii." (Bachiochi, Původ zachovávání neděle str. 140).

V každém případě se jednalo o lidskou "úpravu" Božího nařízení. Ale již apoštolové předvídali, že po jejich odchodu vnikne do církve falešné učení:
Skut.20,29-30: "Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu."

Ve čtvrtém století se poprvé setkáváme s uzákoněním neděle, nejdříve v civilním životě a později v náboženské oblasti. První nedělní zákon vydal císař Konstantin 7. března v roce 321. Konstantin byl schopný politik. Ukončil pronásledování křesťanů, církev povýšil na úroveň státního náboženství, biskupům dal paláce a pohodlný život - a pak začal přicházet s požadavky a kompromisy - a uspěl. Co se satanovi nepodařilo pronásledováním církve, to se mu zcela podařilo nyní v blahobytu církve. Takový je paradox života.

Císař bral v úvahu popularitu uctívání slunce mezi pohany a oblíbenost tohoto zvyku mezi křesťany z pohanů, a proto se uzákoněním neděle snažil získat podporu císařství ze strany těchto dvou skupin. Konstantinův nedělní zákon ukazuje na to, že on sám byl vyznavačem boha slunce. Zní: "Ať během ctihodného Dne Slunce úřady a lidé žijící ve městech odpočívají a ať jsou všechny dílny a obchody zavřené. Avšak na venkově se mohou zemědělci dál zabývat svou obživou." (Schaff, Dějiny křesť. církve, 3.sv. str. 380)

O několik desetiletí později církev následovala Konstantinova příkladu. Na koncilu v Laodiceji v r. 364 (tento koncil nebyl koncilem celé církve, ale pouze církve katolické) byl vydán první nedělní náboženský zákon. 29.kánon ustanovil, že křesťané by měli světit neděli, a "pokud to je možné, neměli by v tento den pracovat" a "neměli by být nečinní (leniví) v sobotu, ale v tento den by měli pracovat." (Hefele, Dějiny koncilů str. 316)

V r.538, který vyznačuje začátek vlády církve ve světě (po dobu 1260 let podle proroctví Daniele a Zjevení), byl vydán ještě striktnější zákon. 28.kánon koncilu říká, že v neděli by dokonce "měla být odložena práce zemědělců, aby to lidem nebránilo v účasti na bohoslužbách" (G.M.Mansi Sacrorum Concilliorum 9.sv. str.919).

Svěcení neděle bylo nejdříve úvahou, pak záměrem, pak doporučením a nakonec rozkazem, který měli uposlechnout všichni křesťané. A když se něco přikazuje, nebo zakazuje, vždy to souvisí s pronásledováním těch, kteří neuposlechli. A toto pronásledování trvalo celý středověk ...

Asi v r. 1400 Petrus de Ancharano tvrdil, že "papež může měnit Boží zákony, protože svoji moc neobdržel od člověka, nýbrž od Boha a zastupuje Boha na zemi s plnou mocí přijímat a propouštět ovce". (Luccius Ferraris, Pappa, sv. 6 str. 29)

Gaspare de Fosso, arcibiskup v Reggiu, se k této otázce vyjádřil na koncilu v Trentu (1545), který se zabýval otázkou postupu proti protestantům. Řekl: "Autoritu církve můžeme názorně vidět na Písmu, neboť na jedné straně je církev doporučuje a prohlašuje za božské a vybízí nás, abychom je četli, ... na druhé straně ze své vlastní moci ruší zákony, které jsou v bibli ustanoveny Pánem. Sobota, nejslavnější den v zákonu, byla změněna na den Páně. ... Toto a řada dalších ustanovení nebyla zrušena na základě pokynů Krista (protože on sám říká, že přišel zákon naplnit a ne zrušit), ale byla zrušena z autority církve." (Gaspare de Fosso, Proslov na 17. koncilu v Trentu, Sacrorum Concilliorum, sv. 33 str. 529)

Vtírá se nám důležitá otázka: zastávala církev tento postoj jen v 16. století, anebo jej zastává dodnes? V katolickém katechismu z r. 1977 můžeme najít sérii následujících otázek a odpovědí:
Otázka: Který den je sobota?"
Odpověď: Sobota je sedmý den, sobota.
Otázka: Proč zachováváme neděli místo soboty?"
Odpověď: Neděli zachováváme na místo soboty proto, že katolická církev přenesla posvátnost soboty na neděli." (Angl. vydání v USA)
Viz též zde (stanovisko papeže PIA XII).

Když se ke změně soboty plně hlásí katolická církev, proč tento den zachovávají i protestantské církve?

Katolický pisatel a učenec napsal ve své nejprodávanější knize Víra milionů (1974) tento provokující závěr:

"Jelikož sobota, a ne neděle, je v bibli jmenována, není to pozoruhodné, že nekatolíci, kteří tvrdí, že jejich učení pramení přímo z bible a ne z tradice církve, zachovávají neděli namísto soboty? Ano, toto je nedůsledné a rozporuplné." (John A. O´Brien)

Pak ještě pokračuje dál: "Skutečnost zachovávání neděle se opírá o autoritu katolické církve a ne o jasné výroky bible. Proto se svěcení neděle stává vzpomínkou na Matku církev, ze které odešly nekatolické církve. Je to jako s chlapcem, který odešel z domova, ve své kapse však stále nosí maminčinu fotografii a pramínek vlasů." (str. 400-401)

Ještě jeden citát - jaká je skutečnost:

"Neděle je především státní, světské a nikoli církevní nebo křesťanské nařízení. Protože slunce již od dávných dob požívalo náboženské úcty, měla neděle již od počátku náboženskou příchuť, a to pohanskou. Není divu - vždyť císař, který vydal nedělní zákon, byl až do poslední hodiny svého života pohanem. Tak byla a je neděle pravým "donatio constantiny", Konstantinův dar. Neděle není darem křesťanství světu, ale darem světa křesťanům." (Farář Bedřich Jahn v evangelickém časopise "Einheit", 1947)

Při studiu těchto historických výroků je nutné si znovu klást otázku: Přijal Bůh tuto změnu jeho bohoslužebného dne a posvětil ho, anebo se s tímto odvážným zásahem lidí nikdy nesmířil a přeje si, abychom zachovávali jeho svatý sobotní den?

Žalm 89,35: "... neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů."

Mat.15,13: " Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna."

Mat.15,6-9: "A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: `Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´"

A co říká sám Petr, v jehož jménu se zrušil Boží příkaz, co říká veleknězi, nejvyššímu představiteli tehdejší církve:

Skut.5,27-29: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi."

To by si měl uvědomit člověk vždy, když se rozhoduje v oblasti své víry.

Bible takto vytyčila zásady správného jednání. Tam, kde se rozchází názor lidí s Božím, je třeba respektovat Boží vůli.

Z výše uvedeného vyplývá, že se církev povýšila svou autoritou nad Boží slovo - potažmo nad Boha.

---

BŮH ŘÍKÁ: Jediná literka, ani puntík nepomine ze Zákona, dokud nepomine nebe a země! (Mat.5,18)

ČLOVĚK ŘÍKÁ: Jedno přikázání zrušit, jiná změnit! (středověk i současnost)

Pro nás zbývá otázka:
ČÍ AUTORITU UZNÁM JÁ ?

---

Řím.14,12: "Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu."

Apoštol Pavel důrazně varoval před každou změnou apoštolského podání, před každou změnou Božího slova.

Gal.1,8-9: "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! ..."

Tak tvrdá slova Pavel neměl ve zvyku používat, ale zde to bylo odůvodněno naléhavostí tohoto varování.
Máme se držet toho původního - apoštolského podání. A kdy mám větší jistotu: když čtu toto jejich podání "černé na bílém" v Božím slově, nebo když mi člověk o něčem, co je v rozporu s Božím slovem, tvrdí, že to je apoštolské podání?

Gal.4,8-10: "Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!"

Mnozí vysvětlují Pavlovu zmínku o "dnech, měsících, obdobích a letech" (Gal 4,10) jako protest nebo námitku nejen proti ceremoniálnímu zákonu, ale i proti sobotě. Pavel zde však jasně říká, že to, co Galatští dělají, je vede od svobody v Kristu k otroctví. "Pokud zachovávání sedmého dne, soboty, přivádí člověka do otroctví, pak by muselo platit i to, že sám Stvořitel vstoupil do otroctví, když zachoval první sobotu v dějinách tohoto světa!" (E.G.Whiteová, 6BC 967) Proč by tedy i sám Ježíš nejen zachovával sobotu, ale učil ostatní, že ji mají zachovávat,

pokud by nás její zachovávání zbavovalo svobody, kterou máme v Kristu? (Viz Mk 2,27.28; L 13,10-16). Nebyla snad sobota symbolem vyvedení z otroctví?! (5.Mojž 5,13-15)

Jak.2,10.11: "Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona."

Stejně tak by mohl Jakub napsat: "Ten, který řekl: Nesemilníš, řekl také: Pomni na den sobotní. Jestliže se tedy nedopouštíš smilství, avšak nepamatuješ na den sobotní, jsi přestupníkem zákona."

Poslední verš k tomu:

Kolos.2,4-8: "Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi...pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu."

Ukázali jsme si, že Ježíš, apoštolové a ještě dlouho první křesťané světili sedmý den týdne - sobotu. Učení o neděli není podle Krista, ale podle Konstantina a pohanského náboženství.

Je také pravdou, že vždy ve všech dobách křesťanství existovali věřící, kteří světili sedmý den týdne - sobotu - podle Boží vůle.

Bůh již dávno věděl a v proroctvích předpověděl, že církev změní toto důležité nařízení (čtěte zde a potom ještě zde). V proroctví však rovněž ukázal, že zachovávání soboty bude před druhým příchodem Krista obnoveno. Izaiáš v 56. a 58. kapitole vybízí Boží církev k reformě sobotního přikázání. Iz 56,8 předpovídá dobu, kdy do církve přijde hodně "pohanů" a tato misie bude úzce spojena právě se sobotním přikázáním.

V tomto proroctví Bůh načrtnul charakteristiku svého lidu, církve, která má světu zvěstovat reformu. Izaiáš píše:
Iz 58,12: "Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům."

Dále Izaiáš hovoří o správném zachovávání soboty:

Iz 58,13-14: "Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa."

Z jiných textů Písma víme, že sobota trvá od západu slunce v pátek večer do západu slunce v sobotu večer.

Před druhým příchodem našeho Spasitele musí být lidé seznámeni s věčným evangeliem (Zjev.14,6-7). Musí slyšet poselství o spasení v Ježíši Kristu, o tom, že Kristus přijde podruhé, aby zřídil své věčné království. Musí však slyšet i o tom, jak má člověk žít, aby byl pro toto království připraven. Bůh připoměl na hoře Sinaj své normy pro lidský život. A dodnes si přeje, aby podle nich lidé upravili svůj život. Do nového prostředí, které Bůh pro lidi připravuje, mohou vejít jen vnitřně proměnění lidé, kteří se rádi řídí Božím zákonem, kteří si zošklivili hřích a neposlušnost. Vždyť právě kvůli neposlušnosti člověk ztratil ráj a život a díky poslušnosti se může připravit pro život v Božím království. Teprve pak lidé vstoupí do zaslíbeného dokonalého "odpočinutí" (Žid 4,1-11). Toto odpočinutí nám však každý

týden připomíná "odpočinutí" soboty, dne, který si pro sebe Bůh vyhradil.

Podle proroctví knihy Zjevení víme, že těsně před návratem Krista, kdy "smrtelně zraněná šelma" bude již zcela uzdravena, dojde k uzákonění svěcení neděle. Dnes již můžeme pozorovat tyto snahy představitelů katolické církve v USA a v rámci Evropské unie. Až k tomu dojde, každý člověk, každý křesťan se bude muset rozhodnout, čí autoritu bude respektovat. Podle svého rozhodnutí přijme buď znamení šelmy, nebo pečeť Boží. O tom ale více při studiu knihy Zjevení.

K tomu citát od americké vizionářky z počátku 20.století:
Lidé, kteří hlásali poselství třetího anděla, byli často považováni za panikáře. Jejich předpovědi, že se ve Spojených státech projeví náboženská nesnášenlivost, že se církev spojí se státem a společně budou pronásledovat všechny, kdo budou zachovávat Boží přikázání, byly považovány za nesmyslné a směšné. Američané sebejistě tvrdili, že tato země nebude nikdy ničím jiným, než čím byla – tedy obhájcem náboženské svobody. Když se však začne mluvit o vynuceném zachovávání neděle, bude zřejmé, že se blíží událost, o níž lidé tak dlouho pochybovali a v niž nevěřili. Poselství třetího anděla pak vyvolá účinek, jaký nikdy dříve nemělo......

(Ellen Gould Whiteová, Velké drama věků, str.392)

(Poznámka)
Z Nového zákona víme, že v posledních dnech mnozí z izraelského národa přijmou Ježíše za svého Mesiáše. Dnes se toto již začíná dít, přibývá tzv. "mesiánských židů". Tito křesťané z židů se nezapojují do žádné stávající křesťanské denominace. Zůstávají židy se vším všudy, ale přijali Krista a v něm našli svoji identitu. Stejně jako mnoho jejich předků v době apoštolů - vždyť první křesťané byli obrácení židé. A nyní se nabízí otázka: který den tito židovští křesťané světí? Logicky - sobotu, sedmý den týdne. Nemají nejmenší důvod ji měnit za jiný den, protože přijali Ježíše a ten světil sobotu. V podstatě nic v Novém zákoně je nenutí změnit svůj životní styl, přestat být židy. Katolická církev, která požaduje svěcení neděle, pro ně není žádnou autoritou. A zde se nabízí druhá otázka: Je normální, aby část křesťanů světila jeden den a část křesťanů jiný den? Může to být v souladu s Boží vůlí? Určitě ne! A který den je oddělen podle Boží vůle, to je všeobecně známo. Jak jsme si ukázali, i katolická církev uznává změnu soboty na neděli za projev své vlastní autority.

V této souvislosti bychom si měli položit několik důležitých otázek a snažit se na ně poctivě odpovědět:

• Pochopil jsem dobře, proč Bůh žádá, abych zachovával sobotu, jeho den odpočinku?
• Jsem ochoten si uspořádat život tak, abych mohl správně světit Boží den?
• Jsem ochoten "poslouchat Boha víc než lidi" a světit ten den, který žádá a žehná Bůh?

Dnešní lidé, celé národy a celý svět potřebují hodně věcí. Potřebují změnit pořadí hodnot, víc si začít cenit lidí než věcí. Potřebujeme ekologickou nápravu, dokonalejší počítačovou techniku, energeticky méně náročnou technologii, nový systém školství, zdravotnictví, spolehlivější mezinárodní

odzbrojovací smlouvy, dokonalejší mezinárodní spolupráci.

Bylo by možno dlouho pokračovat. Dnešní svět naléhavě potřebuje mnoho věcí.

Co však potřebujeme nejvíc, je návrat jednotlivců i celých národů k Bohu. Až doposud jsme na světě vládli my, lidé. Nakupilo se hodně neřešitelných problémů. Nyní k nám přichází Bůh a chce vzít události do svých rukou. Bude účtovat a pak obnoví svět.

Dnes si však přeje, abychom mu dopřáli sluchu a přijali jeho zásady za své, uznali, že on je náš Stvořitel a Pán, jak o tom hovoří také čtvrté přikázání (2.Moj 20,8-11; Zjev 14,6-7).)