Marek 12,28-31: "...  Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

Vidíme, že Pán Ježíš shrnul celé Desatero do dvou přikázání.

První - největší - přikázání v sobě ukrývá všechna čtyři přikázání obsažená na první kamenné desce Desatera. Tato přikázání se týkají našeho vztahu s Bohem, tedy vztahy člověk-Bůh. Jestliže opravdu miluji Boha z celého srdce, pak nechci a ani nemohu svévolně přestupovat tyto příkazy.

Zcela obdobné je to s druhým největším přikázáním, které v sobě soustředí všech zbývajících šest přikázání z druhé desky Desatera. Na druhé desce jsou přikázání usměrňující naše mezilidské vztahy, tedy vztahy člověk-člověk.

Jestliže opravdu miluji bližního svého jako sám sebe, pak vnímám tato přikázání spíše jako zaslíbení o perfektních mezilidských vztazích.

V těchto dvou přikázáních je obsaženo celé Desatero, přičemž není zrušeno žádné jednotlivé přikázání z deseti. (Jak. 2,10.11)

Nezapomeňme, že žádný člověk na tomto světě v tomto životě nedokáže žít podle Božího zákona sám ve vlastní síle.

Jan 15,5: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic."

Pojďme tedy v duchu výše uvedeného Ježíšova výroku sledovat biblický kontext k přikázáním
2. desky zákona.

2.Mojž.20,12: "Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh."

Bůh začíná mezilidské vztahy řešit ve vztazích dětí a rodičů. Zřejmě tím zdůrazňuje, že lidská společnost má svůj základ v rodině. Jsou tři věci, o kterých čteme už v ráji a které máme dodnes: ovoce, rodina a sobota. Pocházejí tedy z ráje. Rodičovství je spoluúčast na díle stvoření. Rodiče dětem symbolizují Boha. Děti se mají podřizovat rodičovské kázni.

Biblický kontext:

Žid.12,9-11: "Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli."

Tento náš život můžeme brát jako školu - přípravu pro věčný život. Toto přikázání se vztahuje i na úctu k představeným ve společnosti i v církvi. Je to přikázání se zaslíbením.

Efez 6,1-4: kralic. "Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé. Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,) Aby dobře bylo tobě a abys byl dlouhověký na zemi. A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek vašich, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně."

Ne bezpodmínečná poslušnost, ale "v Pánu". Rodiče mají odpovědnost před Bohem za své děti. Mají s nimi zacházet podle Božího vzoru tak, aby ony jednou mohli Boha přijmout a milovat (usnadnit jim to). Nemají je "popouzet k hněvu" (ekum.: "nedrážděte své děti ke vzdoru") - aby si nezoufaly. Dětí musí vědět, že trest je spravedlivý a že rodiče je milují.

Kolos.3,20-21 Dtto. Nejen vztahy dětí k rodičům, ale i

vztahy rodičů k dětem. Děti lze zničit též nesmyslnou shovívavostí (viz synové Eliho - 1.Sam 3,12-13).

Přís. 13,24: "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas."

2.Tim. 3,1-2: "Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, ..."

Lidé neposlušní svých rodičů - to je též jedno z předpovězených znamení brzkého návratu Krista a doby konce.

Přís. 20,20: "Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě."

Zde je přímý rozpor s 5. přikázáním.

2.Mojž.20,13: (kralic.) "Nezabiješ."

Šesté přikázání chrání náš život. Vede nás k zodpovědnosti za náš život a naše zdraví.
Týká se i sebevraždy a též sebevraždy či vraždy tzv. "nazpátek" - to znamená postupného ničení zdraví (alkohol, nikotin, drogy, nestřídmost, ...).

Biblický kontext:

5.Mojž.22,8: "Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl."

Nejen přímé zabití, ale i nepřímé zavinění (zanedbání bezpečnosti).

Zde je vidět, jak Desatero nelze chápat jen povrchně, formálně, ale že míří na srdce.

Mat.5,21-22: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu."

1.Jan 3,15: "Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě."

Říká se - a je to pravda, že lidská spravedlnost je slepá. Nedokáže totiž posoudit správně lidské pohnutky. Zpravidla se o to ani nesnaží. Naproti tomu Boží zákon preferuje naše pohnutky. Proto Ježíš říká "Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední." (Luk.13,30)

Tedy - už hněv a nenávist jsou přestoupením šestého přikázání.

2.Mojž.20,14: "Nesesmilníš."
Sedmé přikázání chrání naše manželství. V podstatě říká: Nebudeš v pohlavním životě aktivní - mimo manželský vztah.

Biblický kontext:

1.Kor.6,18-20: "Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha."

Smilstvo znamená všechny druhy nezákonného sexuálního chování.

Mat.5,27-30: " Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla...."
Pán Ježíš ukázal, že původ smilstva je v srdci, v myšlení. A co má vliv na naše myšlení? Divadlo, film, literatura, společnost našich přátel. Je třeba bdít nad našimi myšlenkami, správně volit, na co budu hledět, co budu číst, poslouchat, s kým se chci přátelit.

Filip.4,8: "... přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má

dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu."

Žid.12,1-2: "Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle." (zvýraznění autorem těchto stránek)

Ano, cesta k úspěchu v této oblasti je v bdění nad našimi myšlenkami - tím, že se je budeme učit držet u správných věcí a u Ježíše Krista.

Jistě chápeme, že slovy "vyrvat oko" či "utnout ruku" je položen maximální důraz na závažnost nebezpečí pro náš věčný život zahrávat si s těmito pokušeními. Jinými slovy - "vyrvat, utnout" znamená udělat vše co je v mých možnostech, abych těmto věcem nepodlehl. Je zřejmé, že pouhou amputací svých údů by se nic nevyřešilo, protože mozek si amputovat nelze ... ;-)

Bible nás varuje, že jedním z nejpustošivějších hříchů je sexuální uvolněnost a nevěra.

Př. 5,2-11: "...Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ... Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá."

Satan lidi účinně svádí ve dvou oblastech: mamon (chamtivost, bohatství, moc) a sex (nevěra, sexuální uvolněnost, kult sexu, modloslužba).

Mat.5,27-28: "...každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci..."

Je pokušení již hřích? První pohled ne, druhý pohled již ano! Existuje k tomu známé rčení: "Já nemohu za to, že mi nad hlavou létají ptáci, ale mohu za to, když si udělají na mé hlavě hnízdo."
Člověku byla dána pohlavní síla a je nutno naučit se ji ovládat. Stejně jako motor auta brzdami.

Mat.5,31-32: (kralic.) "Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení. Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží."

Rozvod - kromě případu cizoložstva - vede k cizoložstvu. Bible uznává jen dva důvody k uzavření nového manželství: smrt partnera, nebo jeho cizoložství - nový partnerský vztah.

1.Kor.7,10-11: "Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští."

V určitých případech (např. alkoholik, surovec, aj.) je možné se rozejít, ale ne uzavřít nové manželství - pokud opuštěný partner bude sám (neuzavře on jiný partnerský vztah).

1.Kor.7,39: "Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu."

Týká se i muže - smrt partnera dává možnost nového sňatku, ale jen s věřícím křesťanem ("jen v Kristu").

1.Kor.7,12-16: "Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?"

Týká se rozděleného manželství - věřící s nevěřícím.

Mar.10,2-12: "...Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit. Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Zvýraznění autorem stránek)

"Jedno tělo" - oblast tělesná i duševní.

"Dva" - ne tři či více. Mnohoženství není (a nebyl) Boží záměr s manželstvím. Ve Starém zákoně to toleroval (jako i jiné věci) "pro tvrdost vašich srdcí". Bůh národ izraelský trpělivě vychovával a vedl k Mesiáši a nás dál vede a zjemňuje naše svědomí prostřednictvím Ducha svatého.

2.Mojž.20,15: "Nepokradeš."

Osmé přikázání chrání náš majetek.

Biblický kontext:

3.Mojž.19,35-36: (kralic.)" Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře. Závaží spravedlivé, kámen spravedlivý, korec spravedlivý, pintu spravedlivou míti budete: Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské."

"Pintu" - tedy i drobné "šizení". Ekumen.překlad: "...poctivé míry velké i malé ...".

Přísl.11,1: "Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení."

Ef.4,28: "Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými."

Od verše 22 můžeme sledovat popis "obráceného" člověka. Tak úžasná změna je možná jedině při setkání s Kristem.

Příklad takové proměny:
Luk.19,5-9: "... Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."..."

Zacheus byl v očích jiných zlý. Bůh však viděl do jeho srdce. Byl špatný, protože neměl motivaci být dobrý. Zacheus ale hledal - a našel tuto motivaci. (verš 3)

2.Mojž.20,16: "Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví."

Deváté přikázání chrání naši čest.
Jedná se o hřích jazyka - mluvení. Každá lež, přetvářka, lest, faleš. Někdy to může být i mlčení - tam, kde bylo správné promluvit.

Biblický kontext:

Jak.3,2-12: "Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo ....  ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě .... Tak tomu být nemá, bratří moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?..."

Zde je výstižně řečeno vše.

Přísl.26,20: "Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár."

I ochotné naslouchání pomluvám je přestoupením tohoto přikázání.

Přísl.29,5: "Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům."

Též neupřímné lichocení je tímto hříchem.

Efez.4,25: "Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla."

Žalm 15,1-3: "Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu"

V Božím království nebude nikdo lhát a jinak hřešit. Tento náš život je pro nás školou, přípravou pro život v ráji. Otázkou je, s jakým výsledkem tuto školu ukončíme?

2.Mojž.20,17: (kralic.) "Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého."

Desáté přikázání je vždy ve vztahu k ostatním přikázáním. Každý hřích začíná žádostí.

Biblický kontext:

Jak.1,14-15: "Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt."

V tom je velikost desátého přikázání. Jestliže dovolíš žádosti, aby tě ovládla, pak už je to jen otázka času a příležitosti, aby se hřích projevil konkrétním skutkem.

Desáté přikázání můžeme chápat jako ochranný val jakousi prevenci hříchu. Přestoupení 10. přikázání znamená ztrátu zábran k vykonání zlého skutku - přestoupení jiných přikázání.

A znovu si připomeňme, že žádost začíná v mysli - proto "bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení". Nejlepší taktika je nasměrovat myšlenky správným směrem (Filip.4,8) - protože nelze myslet na dvě věci v jediném okamžiku. Mysl - to je brána k srdci - zde se odehrávají ty největší a rozhodující bitvy. Je třeba se modlit o víru, aby Bůh vedl naši mysl.

1.Tim.6,6-11: "Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby, Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení...."

Zde je varování i pro věřící ("zbloudili z cesty víry"). Peníze snadno vyvolávají žádost. Když půjdou spolu dva neznámí po cestě a jeden najde 2 Kč, snadno se s druhým rozdělí. Ale když najde 2000,-Kč ...?

Jedině život v souladu s Boží vůlí nás může učinit plně šťastnými - a k takovému životu jsme stvořeni.

Mat.11,29-30: "Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké."

Je to obtížné dodržovat Boží zákon?

1.Jan 5,3-4: "V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra."

Všechno záleží na motivaci. Tou správnou motivací je láska skrze víru v Boží milost, projevenou v Ježíši Kristu. Bůh nikdy nechtěl, abychom ostříhali Zákon mravní - Desatero z jiného důvodu než z lásky.

Jan 14,15: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání"

Jedině láska je totiž schopná Zákon mravní naplnit, jedině láska je mocnější než hřích.

Řím.13,8-10: "Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona."

Teprve pak, plním-li Desatero z lásky, prožívám opravdovou svobodu. Pak není pravdou, že "JÁ NESMÍM" (např. krást, nenávidět, kouřit), nýbrž "JÁ NEMUSÍM", protože jsem od toho osvobozen (nemám k tomu již motivaci).

Pěstujme naši víru (Řím.10,17), prosme o ni, aby v našem srdci hořela láska, která nedokáže ublížit bližnímu, protože i on je dítkem našeho Boha, kterého chceme milovat na prvním místě, z celého srdce, ze všech sil.