Abychom lépe porozuměli událostem doby konce symbolicky zachyceným v 17. kapitole Zjevení, bude užitečné si nejdříve pár věcí připomenout a ujasnit.

V době konce se satanova strategie mění od nátlaku ke svodu. To odpovídá změně zaměření knihy Zjevení - z dějin na eschatologii. Slovo "svést" se v historické části Zjevení (Zj 4-11) vůbec nevyskytuje. Často se ale vyskytuje v eschatologické části (Zj 12-20) při popisu satanova působení na konci času během přípravy na rozhodující boj.

Ve svém úsilí podrobit si svět připravuje satan velký podvod, ve kterém bude napodobovat pravého Boha a jeho snahu o záchranu lidí ve světě. Ve Zj 13 se představuje koalice tří:
drak a jeho dva spojenci - šelma z moře (Zj 13,1-10) a šelma ze země (Zj 13,11-18). Vytvářejí ďábelskou trojici jako protipól Boží Trojice Otce, Syna a Ducha svatého (Zj 1,4-6). Ve zbytku knihy jsou členové této satanské trojice nerozlučně spjati s působením proti Bohu a se sváděním lidí ve světě ve snaze odvrátit je od věrnosti Bohu v závěrečném boji (Zj 16,13.14; 19,20; 20,10).

Popis satanova druhého spojence ukazuje, že šelma ze země bude v posledním boji klíčovým hráčem: bude napodobovat působení Ducha svatého, a tak svádět svět.

Napříč eschatologickou částí knihy satanská trojice napodobuje Boží spásné působení ve světě (Zj 13-20):

Napodobuje zapečetění. Bůh v době konce zapečeťuje ty, kteří jej uctívají - dává jim své jméno na čelo (Zj 14,1). Satan a jeho spojenci označují cejchem šelmy na čele a na pravé ruce ty, kteří je uctívají (Zj 13,16.17). Znamení šelmy je tedy protikladem Boží pečeti.

Napodobení poselství tří andělů. V době konce Bůh posílá obyvatelům světa trojandělské poselství s věčným evangeliem (Zj 14,6-13). Naproti tomu bezbožná trojice posílá do světa tři démonické duchy s falešným evangeliem (Zj 16,13.14). Tito tři démonští andělé jsou protikladem trojandělského poselství.

Napodobení města. Bůh nabízí obyvatelům země svaté město, nový Jeruzalém, jako odpověď a řešení lidské touhy a naděje na ideální život (Zj 21,2-4). Satan a jeho následovníci nabízejí světu město Babylon, založené na ekonomickém blahobytu, síle, úspěchu a uspokojení smyslů (Zj 17-18). Babylon je proto ve Zjevení protikladem nového Jeruzaléma.

Následuje podrobnější popis každého člena satanského trojjediného společenství.

DRAK
Drak je symbol na satana (Zj 12,9). Drak je vůdcem, který přiděluje úkoly zbylým dvěma členům trojice. Zjevení jej líčí jako toho, kdo se snaží napodobit Boha Otce a jeho působení:


V době konce se bude satan snažit převzít ve světě roli Boha - půjde mu o to, aby byl uctíván. O to se snažil již od počátku své vzpoury (Iz 14,12-15). Ve stejné době Bůh vybízí obyvatele země, aby jej uctívali, tedy toho, který "stvořil nebe, zemi, moře a prameny vod" (Zj 14,7).

ŠELMA Všeobecně - symbol politické moci. Šelma ve Zj.13 je pravý představitel draka.

MOŘE (Zj.13) - symbolizuje neklidné sociální a politické podmínky, ze kterých vzejdou zlé síly, aby zaútočily na Boží lid (viz Dan 7,2.3)

Anděl říká, že babylonská smilnice "sedí na mnohých vodách" (Zj 17,1a). Jr 51,13 ukazuje, že výraz "mnohé vody" odkazuje na řeku Eufrat.

Anděl později vysvětluje Janovi, že tyto vody symbolizují občanské, sekulární a politické světové mocnosti (Zj 17,15). O Babylonu, který tvoří koalici náboženských mocností doby konce, je řečeno, že sedí na světových mocnostech.

ŠELMA Z MOŘE Je popsána jako falešný Kristus, snaží se napodobit Ježíše a jeho službu na zemi (Zj.13,1-10 - představuje středověkou odpadlou církev).

ŠELMA ZE ZEMĚ Je vyobrazena jako napodobenina Ducha sv. a jeho působení ve světě (Zj.13,11-17; viz tabulka str. 154). Šelma ze země je ve Zjevení též označována jako FALEŠNÝ PROROK.

Šelma ze země sehraje klíčovou roli při obnovení středověké utlačující moci - uzdravení smrtelné rány šelmy z moře - a způsobí, že obyvatelé země jí dají za pravdu a přijmou ji. Představuje protestantské Spojené státy.

Šelma ze země dosáhne toho, aby se obyvatelé země klaněli šelmě z moře. V počáteční fázi doby konce zázračnými znameními, v závěrečné fázi nátlakem. Oheň z nebe představuje falešné letnice.

OBRAZ ŠELMY
Mocnosti světa budou svedeny k tomu, aby vytvořily systém státního náboženství připomínající středověký systém. Když se občanské a politické síly připojí k hlavním církevním organizacím, aby prosazovaly náboženství mezi lidmi, vytvoří obraz šelmy. Obdoba zlaté sochy z Dan 3. Též v době konce bude požadavek uctívání podporován civilní mocností, která bude nutit celou zemi uctívat šelmu z moře. Šelma ze země bude mít celosvětový vliv.

Ještě několik důležitých symbolů v knize Zjevení:

Mačkání hroznů (Zj.14,19-20) symbolizuje sedm posledních ran.

Sedmá polnice (Zj.11,15-19) Hlas sedmé polnice signalizuje ukončení dějin tohoto světa. Hlásání evangelia je dokončeno a případ každého člověka je rozhodnut. Tato vzpurná planeta, která byla v držení satana tisíce let, přejde konečně zpět pod Boží vládu. Boží odpovědí na "rozhněvání národů" je jeho hněv (Zj 11,18). Sedm posledních ran ho popisuje. Boží hněv proti vzbouřenému světu je podrobně představen ve Zj 15-18.

Králové od východu slunce = Kristus a jeho věrný lid.

Tři démoni podobní žabám jsou samotným dechem satanské trojice při posledním podvodu.
Egyptské rány - žáby byly poslední Mojžíšovou ránou, kterou dokázali faraonovi kouzelníci napodobit a tak ovlivnit faraona, aby pokračoval v odporu vůči Bohu...
Tři démoni podobní žabám jsou tedy satanovým posledním pokusem napodobit Boží jednání (trojandělské poselství) - tedy půjde o falešné evangelium podpořeném zázračnými znameními.

"Brzy se na nebi objeví nadpřirozené úkazy jako znamení moci démonů, kteří konají zázraky. Ďábelští duchové budou obelhávat vládce země i celý svět…" (Ellen Whiteová)

Jde o boj duchovního rázu, boj o lidské srdce a mysl.

Harmagedon není vojenská bitva, jde o duchovní boj se silami temna.

Svůdné, démonské zázraky dosáhnou úspěchu, jaký nikdo neočekával ani nepředpovídal. Odmítnutím pravého evangelia uvěří lidé lži, kterou budou doprovázet svůdné zázraky (2Tes 2,9-12). Světové mocnosti se shromáždí na místo, které se nazývá v hebrejštině Harmagedon a znamená "Hora Megido".

Kniha Zjevení znovu používá známý příběh z dějin Izraele, aby popsala závěrečný konflikt mezi Bohem a silami zla. Náboženské a sekulární síly se spojí a vytvoří armádu pod vedením satanské trojice - budou připraveni k boji ve velký den Boží

Hora Megido je vlastně hora Karmel, která se nacházela blízko Megida. Hora Karmel byla místem jednoho z nejdůležitějších bojů v dějinách Izraele, kde se střetl prorok Elijáš a Baalovi proroci (1Kr 18). Na hoře Karmel se mělo rozhodnout o tom, kdo je pravý Bůh: Hospodin, nebo Baal (1Kr 18,21). Oheň, který sestoupil z nebe na zem, ukázal, že Hospodin byl jediným pravým Bohem, který má být uctíván (1Kr 18,38.39). Ale v posledním boji šelma ze země nechá spadnout oheň z nebes, aby napodobila Boží působení, a tak podvedla celý svět (Zj 13,13.14).

Harmagedon není vojenská bitva, která se odehraje v Palestině nebo někde jinde na Středním východě. Spíše jde o duchovní boj mezi Kristem a jeho následovníky se silami temna. Je to boj o mysl lidí. Výsledek závěrečného boje bude stejný jako na Karmelu - naprosté Boží vítězství nad silami zla.

Zj 16,12-16 (šestá rána) nepopisuje samotný boj, ale pouze velké shromáždění náboženských a politických sil na místě zvaném Harmagedon. Samotný boj následuje po šesté ráně a je popsán ve Zj 16,17-19.21 (sedmá rána).

Zj 14,8:"A jiný, druhý anděl ho následoval a volal: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“"

Zj 16,19:"A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu."

Text ve Zj 14,8 oznamuje pád Babylonu doby konce a Zj 16,19 je výrokem o jeho konci. Zj 17 a 18 popisuje, jakým způsobem pád nastane.

Nová skutečnost je ve Zjevení vždy popsána nejprve obecně a tak je tomu i nyní ve Zj 17 a 18. Před popisem zániku Babylonu doby konce (Zj 18) popisuje Zj 17 odpadlý náboženský systém doby konce jako smilnici jedoucí na šelmě, která smyslně svádí obyvatele země:

Zj 17,1-18:"Zjevení Janovo 17:6  Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků.¶ Velice jsem užasl, když jsem ji uviděl. 7  Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. 8  Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa v knize života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde. 9  Zde je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů: 10  pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko. 11  A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby. 12  Těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové mají přijmout na jednu hodinu spolu s šelmou. 13  Ti budou mít stejný úmysl a svou sílu a moc dají šelmě. 14  Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“¶ 15  Ještě mi řekl: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky. 16  Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni. 17  Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, jednali jednomyslně a dali šelmě svou královskou moc, dokud nebudou dokonána Boží slova. 18  A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, které má královskou moc nad králi země." (Použit biblický text z Českého studijního překladu.)

Pád Babylonu doby konce je v knize dvakrát předpovězen, aniž by byl blíže popsán (Zj 14,8; 16,9). K tomu dochází až ve Zj 17, kde se popisuje tento odpadlý náboženský systém doby konce a udávají se důvody pro jeho pád (Zj 17,1-11).

Zbytek kapitoly nabízí další informace k šesté a sedmé ráně, kterou je vyschnutí řeky Eufrat - mocnosti světa přestávají podporovat tento odpadlý náboženský systém a obracejí se proti němu.

Jeden ze sedmi andělů, kteří drží misky Božího hněvu, pozve Jana, aby byl svědkem soudu nad "velikou smilnicí" (Zj 17,1). Tato smilnice je později identifikována jako "Babylon, ten veliký, matka smilnic a ohavností země" (Zj 17,5). Ve Zjevení představuje Babylon "krátkodobou koalici draka, šelmy a falešného proroka. Každý z nich má svou vlastní historii, ale v době konce se spojí dohromady při

podvádění a nátlaku." (David Marshall, Apocalypsel, 2000) Dcery Babylonu jsou náboženské síly světa, které se sjednotí se satanskou trojicí a utvoří v závěrečných dnech dějin země náboženskou koalici. To vysvětluje, proč je zničení Babylonu popsáno tak, že se rozdělí na tři části (Zj 16,19). Rozchod uvnitř této satanské trojice způsobí zánik uvedeného náboženského spojení doby konce.

Anděl říká, že babylonská smilnice "sedí na mnohých vodách" (Zj 17,1a). Jer 51,13 ukazuje, že výraz "mnohé vody" odkazuje na řeku Eufrat. Anděl později vysvětluje Janovi, že tyto vody symbolizují občanské, sekulární a politické světové mocnosti (Zj 17,15). O Babylonu, který tvoří koalici náboženských mocností doby konce, je řečeno, že sedí na světových mocnostech. To ukazuje, že v době konce jsou tyto dvě skupiny oddělené - tak tomu však v minulosti nebylo. V průběhu dějin a především ve středověku působily politické mocnosti a ustanovené náboženské autority ruku v ruce. Národům vládly nábožensko-politické síly. Zj 13,1-10 ukazuje středověkou církev vedenou papežstvím jako nábožensko-politickou sílu, která ovládala západní svět během prorocké doby 1260 dní (= 1260 let historické doby). Ačkoliv v době konce budou tyto dvě mocnosti působit odděleně, přesto budou spolupracovat na splnění stejného cíle.

Starověký Babylon byl existenčně závislý na řece Eufrat. Babylon doby konce bude při uplatňování svých plánů a záměrů závislý na občanských, sekulárních a politických světových silách, aby mohl uplatňovat své plány a záměry. Náboženská koalice doby konce vytvoří spojenectví s vládnoucími světovými mocnostmi. Tyto mocnosti se dají do služeb odpadlého náboženského systému, který bude působit proti Kristu a jeho věrnému lidu.

Text konkrétně uvádí dvě skupiny, které bude Babylon během závěrečné krize svádět. První jsou "králové země",

kteří jsou popsáni jako ti, kdo smilní s babylonskou prostitutkou (Zj 17,2). Jedná se o vládnoucí politické síly světa. Jejich cizoložství není doslovné. Ve Starém zákoně se prostřednictvím cizoložství často popisovalo spojení Izraele s pohanskými národy (Iz 1,21; Jr 3,1-10; Ez 16,23). Ezechiel obvinil Judu, že se "poskvrňoval s jejich bůžky" (Ez 23,30). Cizoložný vztah mezi "králi země" a babylonskou smilnicí symbolizuje nezákonné spojenectví mezi náboženskou koalicí doby konce a politickými vládci světa během závěrečné krize ((Zj 17,2).

Druhá skupina, o níž je zde zmínka, jsou "ti, kdo přebývají na zemi", kteří jsou duchovně opilí vínem bbylonské nemravnosti (Zj 17,8; srov. 14,8). Jde o obyčejné lidi - ne o světové vůdce. Zatímco světoví vůdci páchají cizoložství s nevěstkou Babylonem, zbytek lidstva je otráven babylonským podvodným učením a skutky, které svádějí lidi, aby uctívali šelmu (Zj 14,8; 18,3). Když je člověk opilý, nedokáže rozumně uvažovat. Jakmile vystřízliví, uvědomí si svá špatná rozhodnutí a činy, ale to už je většinou pozdě.

Obě skupiny jsou podvedeny stejným způsobem; nechají se ovládat Babylonem a mají z toho politické a ekonomické výhody. Zjevení nám říká, že v době konce se svět znovu sjednotí a náboženství bude vládnout způsobem, jak tomu bylo v době středověku. Přijde doba, kdy si lidstvo uvědomí své špatné rozhodnutí a obrátí se proti Babylonu. Ale to už bude příliš pozdě.

Janovi bylo řečeno, že smilnice Babylon sedí na mnohých vodách. Nyní je ve vidění přenesen do pustiny, kde vidí ženu na šarlatové šelmě (Zj 17,3). Zatímco smilnice představuje náboženské spojení doby konce, šelma symbolizuje celosvětové spojení politických mocností. Proroctví nám říká, že se v době konce dají politické mocnosti na zemi do služeb Babylonu. Babylon sedící na šelmě znamená, že tento náboženský systém bude během závěrečné krize ovládat politické síly.

O ženě je řečeno, že je přepychově oblečená v purpuru a šarlatu a okázale ozdobená zlatými ozdobami a drahými kameny. Na čele má nápis: "Babylon, ten veliký, matka smilnic." (Zj 17,5) Ve starověku smilnice nosila šarlatové oblečení a okázalé ozdoby, aby vypadala svůdně (Jer 4,30). Šarlatová barva ženského oblečení odpovídá šarlatové barvě šelmy, na níž sedí (Zj 17,3). Šarlat je zároveň barvou krve a útlaku, což vhodně vystihuje povahu tohoto náboženského systému, který je zpitý "krví svatých a krví Ježíšových svědků (Zj 17,6). Purpurová barva se používá na královské roucho (Sd 8,26; Est 8,15; Dan 5,7), a tím smilnice dává najevo, za koho se považuje - za královnu (Zj 18,7).

Oblečení smilnice má vypadat svůdně. Připomíná však též roucho velekněze ve Starém zákoně, které bylo také zhotoveno z purpuru, šarlatu a zlata (Ex 28,5.6). Má na čele nápis, který připomíná nápis na turbanu velekněze: "svatý Hospodinu" (Ex 28,36-38). Také pohár v její ruce odráží litou oběť ve svatyni (Ex 30,9; Lv 23,13). Toto všechno naznačuje, že Babylon ze Zj 17 symbolizuje náboženský systém doby konce, ne politickou mocnost. Tento

náboženský systém doby konce se stává satanovým mocným nástrojem ve snaze podvést a svést svět k odpadnutí během závěrečné krize.

I když se objevuje v náboženském oděvu, nic to nemění na tom, že Babylon je smilnice a matka všech smilnic, která odvádí svět od Boha. Je opilá krví svatých, kteří zemřeli pro své svědectví o Ježíši Kristu (srov. Zj 6,9). Tento náboženský systém, který nutí všechny lidi pít jeho falešné učení, je sám opilý krví Kristových následovníků. Tato skutečnost jasně spojuje Babylon doby konce se šelmou ze Zj 13, která představuje odpadlé středověké křesťanství západní Evropy vedené papežstvím, jež bylo zodpovědné za smrt milionů křesťanů pronásledovaných pro jejich věrnost evangeliu. Přichází však čas, kdy bude Bůh tuto "velkou smilnici" soudit a potrestá "krev svých otroků, která je na jejích rukou" (Zj 17,1; 19,2).

Zj 17,6 popisuje, že apoštol Jan je velmi překvapen, když tuto smilnici vidí. Jeho reakce naznačuje, že poznal, o koho jde. Poznává v ní ženu, která utekla na pustinu (Zj 17,3), aby unikla pronásledování draka během prorocké doby 1260 dní (let) středověku (Zj 12,13.14). To naznačuje, že tento protivník Božího lidu doby konce byl kdysi Kristovou věrnou církví. To by také vysvětlovalo, proč je v době konce satan naplněn velikým nepřátelstvím vůči ostatku potomstva ženy, ale nehněvá se na ženu samotnou (Zj 12,17). Církev, která byla v minulosti Bohu věrná, se v době konce promění v nepřítele věrného Božího ostatku - tedy těch, kdo zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíšovo.

Jak už bylo vysvětleno, smilnice Babylon symbolizuje spojení náboženských autorit doby konce a šelma představuje celosvětovou politickou koalici. Jsou nerozlučně spojeni, protože smilnice odvozuje svou povahu a moc od šelmy. Středověká církev využívala politickou moc, aby mohla ovládat mysl a víru věřících. Stejným způsobem využije Babylon vládnoucí politické síly světa v době konce.

O šarlatové šelmě se píše, že je tou, která "byla a není; má vystoupit z bezedné propasti" (Zj 17,8). Výraz "byla a není; má vystoupit" je zaprvé parodií Božího jména Jahve - "který byl, a který jest a který přichází" ve Zj 4,8 (srov. Zj 1,4.8). Zadruhé, tento trojitý výraz dále ukazuje, že šelma prošla třemi fázemi vývoje: minulost, současnost a budoucnost.

Zaprvé, šelma "byla" - existovala v minulosti. Existují jasné vazby ´mezi šarlatovou šelmou a šelmou z moře ze Zj 13, která se zotavila ze svého smrtelného zranění. Obě šelmy jsou plné hanlivých jmen a mají sedm hlav a deset rohů (Zj 17,3.7). První fáze šelmy ("byla") odkazuje na její činnost během prorockého období 1260 dní (srov. Zj 13,5). Potom díky svému smrtelnému zranění přešla šelma do fáze "není" (Zj 13,3). Jinými slovy - na nějaký čas zmizela, ale přežila.

Nakonec, když bude smrtelné zranění uzdraveno, šelma povstane znovu k životu v plném satanském hněvu proti věrnému Božímu lidu během doby konce (Zj 12,17). Vzkříšení šelmy vyvolá obdiv u těch, "kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa v knize života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde" (Zj 17,8b). Vlastně se opakuje text Zj 13,8, který propojuje šarlatovou šelmu nesoucí smilnici Banylon se středověkým náboženským systémem. Toto všechno ukazuje na šelmu z moře se sedmi hlavami a deseti rohy ze Zj 13,1-8.

Zj 17 tak popisuje šelmu z moře ze Zj 13 po uzdravení její smrtelné rány. Na této vzkříšené šelmě sedí smilnice jménem Babylon doby konce. Tento náboženský systém bude hrát klíčovou roli v závěrečném konfliktu; je pokračováním nábožensko-politické moci, která ubližovala a utiskovala Boží lid během prorockého období 1260 dní. Zjevení tak říká, že náboženství bude znovu dominovat politice a ovládat ji, stejně jako tomu bylo ve středověku - byť jen na krátkou dobu. Ale je tu zjevný rozdíl mezi středověkem a dobou konce. Zatímco šelma, která představuje středověkou církev, byla nábožensko-politická moc, šarlatová šelma je výhradně politickou mocností. Náboženská a politická moc se v době konce od sebe liší.

Ve Zj 17,9 zaznívá výzva k moudrosti. K stejné moudrosti, o níž se mluvilo ve spojení s číslem šelmy 666 (Zj13,18). Tato moudrost je schopnost rozpoznávat duchovní věci, není výsledkem vynikajících mentálních a intelektuálních schopností. Tuto schopnost rozlišovat dává pouze Duch svatý (Jk 1,5). Jedině díky této Bohem darované moudrosti bude Boží lid doby konce schopen odhalit pravou povahu satanské moci.

Anděl vysvětluje, že existenci a činnost šelmy je možné rozpoznat podle jejích hlav. Napříč dějinami šelma vládla a působila skrze své hlavy. "Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí" (Zj 17,9). Řecké slovo horos znamená "hora", a ne "pahorek", jak udávají některé překlady. Chtějí tak doložit, že zde jde o město Řím, které stojí na sedmi pahorcích. Není ani správné domnívat se, že jde o doslovné pahorky nebo hory, protože anděl Janovi ihned vysvětluje, že těchto sedm hor ve skutečnosti symbolizuje "sedm králů" (Zj 17,10). Vody, hory, šelma a králové jsou symboly, které popisují politické síly poskytující podporu odpadlému náboženskému systému (tedy Babylonu doby konce) v jeho snaze pronásledovat Boží lid.

Nejde však také ani o nějaké konkrétní krále. V Bibli výraz "králové" je jen jiné vyjádření pro království, nebo říše (Dan 2,37-39; 7,17). Hory často představují světové mocnosti nebo říše (Jer 51,25; Dan 2,35). Proto sedm hor, na kterých smilnice Babylon sedí, odpovídá sedmi po sobě jdoucím říším, které světu v průběhu dějin vládly. Jejich prostřednictvím bojuje satan proti Bohu. Tyto říše měly jeden společný rys - nábožensko-politickou vládu a

používání nátlaku k pronásledování a vyhlazení Božího lidu.

Anděl dál Janovi vysvětluje, že pět z těchto světových říší už padlo, jedna je a sedmá ještě v době Jana nepůsobila. Nezapomeňma, že anděl vysvětluje význam těchto království Janovi z jeho vlastní časové perspektivy, ne z naší. Proto můžeme říci, že jedno království, které "je", je římská říše Janovy doby. Pět království, která už padla, jsou tedy říše, které světu vládly a pronásledovaly Boží lid před Janovou dobou:

1.	Egypt byl světovou mocí, která zotročila a utlačovala Izrael a snažila se jej zničit.
2.	Asýrie zničila a rozptýlila deset izraelských kmenů.
3.	Babylon zničil Jeruzalém a odvedl Judu do zajetí.
4.	Persie téměř vyhladila Židy v době Ester.
5.	Řecko utlačovalo a snažilo se zničit Židy za vlády Antiocha IV. Epifana.

Sedmé království, které "ještě nepřišlo", se z Janovy perspektivy mělo objevit v budoucnosti aovstat po pádu římské říše. Nejvhodnějším výkladem patrně je, že sedmá hlava je šelma z moře ze Zj 13, která představuje středověkou církev ovládanou papežstvím a která vládla nad západním světem během středověku a pronásledovala Boží lid.

O sedmém království je řečeno, že bude trvat jen chvíli. Zde použité řecké přídavné jméno pro výraz "nakrátko" je oligos, které znamená "malý" nebo "nepatrný". Toto slovo je odlišné od mikros, které je ve Zjevení použito ve smyslu "krátkosti času" Zj 6,11; 20,3). Oproti tomu oligos neoznačuje časovou délku, ale spíše jde o použití v kvalitativním smyslu. Například Zj 12,12 říká, že poté, co byl satan svržen z nebe, uvědomil si, že "má málo času". Výraz "málo času" však neznamená časovou délku, protože od jeho svržení už uplynulo téměř dva tisíce let. Spíše to znamená, že si satan uvědomil, že jeho čas je omezený, podobně jako si to uvědomuje člověk odsouzený k smrti, navzdory tomu, že k popravě může dojít až za několik let.

Stejný princip platí ve Zj 17,10. To, že sedmé království bude trvat jen chvíli, neukazuje na délku jeho trvání, ale spíše na jistotu zkázy tohoto království, která je Bohem stanovena ("musí zůstat jen nakrátko"). Dostalo smrtelnou

ránu, ke které došlo během Velké francouzské revoluce v roce 1798.

Anděl také vysvětluje, že v době konce přijde osmá mocnost. Ačkoliv je tato mocnost jednou ze sedmi hlav, jde o novou mocnost. Ale která ze sedmi hlav je zároveň osmou mocností? S největší pravděpodobností je to právě sedmá, která zažila smrtelnou ránu, ale znovu povstala k životu, když se jí rána zhojila. Tato sedmá hlava se znovu objeví jako osmá hlava a bude působit skrze politickou moc stejně, jako to dělala během středověku. Skrze tuto osmou hlavu bude působit šarlatová šelma, která nese smilnici Babylon.

Nyní žijeme v době sedmé hlavy a jejího smrtelného zranění, ale osmá hlava spojená s deseti královstvími zatím nemá žádnou moc. Objeví se na celosvětové scéně během doby konce a vnutí svůj odpadlý náboženský systém obyvatelům země.

Anděl vysvětluje, že deset rohů šarlatové šelmy představuje deset králů, kteří obdrží vládu spolu se šelmou během doby, kdy vládne osmá hlava. Kniha nevysvětluje, kdo přesně tito králové jsou. Protože se tento text týká proroctví, která se mají teprve vyplnit, jenom budoucnost odhalí totožnost těchto mocností doby konce.

To, co se ale dá z textu zjistit, je, že deset králů (představujících království) vytvoří velice mocné společenství světových národů. Jde výlučně o mocnosti doby konce. Jejich počet označuje úplnost světových

národů, které se rozhodnou podřídit se satanské trojici. Je zřejmé, že se jedná o vládnoucí politické mocnosti, o nichž se mluví ve Zj 17,2, které jsou vtaženy do cizoložného vztahu s Babylonem. Tyto světové mocnosti se spojí se šelmou jen na krátký čas - jednu hodinu prorockého času. Šelma je využije k tomu, aby vnucovala svoje plány a záměry.

V tomto bodě kniha znovu krátce popíše boj na místě Harmagedon - poprvé o něm mluví text ve Zj 16,12-16 a poslední zmínka o něm je ve Zj 19,11-21.

Politické mocnosti světa svedené Babylonem vstupují do války s Beránkem (Zj 17,14). To ukazuje na to, že závěrečný boj není válkou na Středním východě mezi Židy a některými muslimskými národy. Jde o boj mezi satanem a jeho spojenci a Kristem a jeho věrným lidem. Závěrečný boj má duchovní povahu, nejedná se o politický nebo vojenský boj. Cílem Babylonu je porážka Krista a zničení Božího lidu, avšak ten, kdo prohraje, bude nábožensko-politický svazek. Boj skončí Kristovým vítězstvím a naprostým zničením celosvětového spolku těch, kdo podporovali Babylon. Výsledek závěrečného boje je podrobně popsán ve Zj 19,11-21.

V závěrečné fázi se obraz náhle a dramaticky změní. Deset rohů a šelma (politická mocnost) se obrátí proti smilnici Babylonu (falešný náboženský systém). Politické a sekulární síly, které umožnily Babylonu vládu nad světem, ho přestanou podporovat a v hněvu se proti němu obrátí. Odnětí podpory Babylonu je popsáno v šesté ráně jako vyschnutí řeky Eufrat (Zj 16,12). Jak naznačuje Zj 16, podvedené politické mocnosti jsou zklamány tím, že je Babylon není schopen ochránit před ranami (Zj 16,10.11). Cítí se podvedeny, jsou naplněny nesnášenlivostí a nepřátelstvím, a tak na něj zaútočí a zničí ho.

Při popisu této scény Jan znovu používá jazyk soudů ze Starého zákona, které dopadly na cizoložící Jeruzalém (Jer 4,30; Ez 16,35-41; 23,22-29). Rozčarované politické

mocnosti udělají babylonskou smilnici "zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni" (Zj 17,16). Motivací tohoto krutého činu je extrémní nepřátelství a nenávist (srov. Ž 27,2; Mi 3,3).
Spálení ohněm byl trest pro dceru velekněze, která se účastnila prostituce (Lv 21,9). To je další náznak, že smilnice Babylon je náboženským systémem, který byl kdysi věrný Bohu, ale v době konce se od něj odvrátí a stane se nevěrným.

Tato scéna končí připomenutím, že události řídí Bůh a že bezbožní nemohou udělat nic, aniž by jim to Bůh dovolil: "Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, jednali jednomyslně a dali šelmě svou královskou moc, dokud nebudou dokonána Boží slova." (Zj 17,17) Podvedené politické síly ve skutečnosti vykonají nad Babylonem Boží soud. Nakonec krize doby konce skončí tak, jak Bůh zamýšlel.

Anděl Janovi připomíná, že velká smilnice, která sváděla lidi a bude souzena, je veliké město, jež kraluje nad "králi země" (Zj 17,18). Smilnice Babylon, která sedí na šelmě, a veliké město Babylon sídlící na Eufratu popisují stejnou skutečnost. Symbolizují odpadlý náboženský systém doby konce, který se Bohu postaví na odpor. A nyní s ním začal Boží soud. Je popsán v následující kapitole prostřednictvím symboliky starověkého města Babylonu, které se stalo bohatým díky svým ekonomickým obchodům.

Konečné zničení draka, šelmy, falešného proroka, Babylonu, je popsáno v závěrečných kapitolách knihy Zjevení, v souvislosti s návratem Krista a závěrečného Božího soudu. Kniha Zjevení pak končí nádhernou vizí věčného života Božího lidu na obnovené planetě Zemi, spolu se svým Pánem a Králem Ježíšem Kristem.



Některé zajímavé knihy k danému tématu:
"Smíření ve světle Božích svatyní", "Velký spor věků" "Dějiny světa psané předem",
K sehnání v některých knižních e-shopech.