Dějiny světa psané dopředu
Končí smrtí vše?
Desatero v Bibli - a v katechismu
První největší přikázání: Člověk - Bůh
Sobota versus neděle
Danielovo proroctví v 7.kapitole

Biblické proroctví se dotýká několika delikátních a velmi citlivých oblastí. Satan si přeje, abychom nepoznali pravdu, abychom byli zaujati a nespokojeni s tím, co nám Bůh skrze proroctví sděluje a co žádá. Uvědomme si však, že Bůh nás v Bibli důrazně vyzývá, abychom se zabývali proroctvím - obzvláště v závěru dějin tohoto světa. Jedině tak můžeme vyjít ze tmy a teprve ve světle vidět správně všechny souvislosti a porozumět Božímu vedení a strategii vítězství Boží lásky.

2.Petr. 1,19 "Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci."

Důvěřujme tedy Božímu slovu, důvěřujme Božím prorokům. Nezapomeňme při tom na zásady správného výkladu proroctví, jak jsme studovali v úvodním tematu o Bibli - Bible - seznamte se.

Zvláště proroctví knihy Zjevení Janova je maximálné důležité pro naši orientaci a víru v době před návratem Ježíše Krista.

Zjev. 1,3 "Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko."

Čteme tam, že blaze tomu, kdo se řídí tímto proroctvím. Ve Zjevení nalézáme velmi poučné výpovědi o Francii, USA, římské říši, o katolicismu, protestantismu, o svatém dni, o stavu mrtvých a o mnohém dalším. Kniha Zjevení nás připravuje na setkání s Králem vesmíru, abychom nebyli touto událostí zaskočeni nepřipraveni. Jak poznáme později, kniha Zjevení a kniha Daniel spolu úzce souvisí a my těžko porozumíme Zjevení bez znalosti Daniele. Proroctví, kterým se nyní chceme zabývat, je přímo klíčem ke knize Zjevení. Proto - dříve, než se pustíme do studia Zjevení, je dobré zaměřit se na Daniele. Ostatně - Daniel je snad jediný prorok Starého zákona, na kterého nás jmenovitě upozorňuje samotný Ježíš v souvislosti se svým návratem.

Mat. 24,14-15 "A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec. Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - ..."

Už dříve jsme se seznámili s úvodem do Danielových proroctví v druhé kapitole.

• Zlatá hlava - Babylonská říše
• Stříbrná ramena - Médoperská říše
• Měděné břicho a boky - Řecká říše
• Železné nohy - Římská říše
• Hliněno-železná chodidla - Evropa
• Drtící kámen - Kristův návrat a soud

Sedmá kapitola nejdříve připomíná pod jinými symboly to, co už známe z druhé kapitoly, pak se však zaměřuje podrobněji na poslední část kovové sochy - na prsty nohou a tedy naši starou Evropu.

Vždy nejdříve historie, pak přítomnost a budoucnost. Přesně naplněná historická část proroctví posiluje naši víru ve splnění i části týkající se budoucnosti.

POZNÁMKA: V jednom z dalších Danielových vidění (v 8.kapitole) jsou dokonce konkrétně jmenovány dvě z následných říší (Médoperská a Řecká), které jsou zde opět pod jinými symboly (beran a kozel). Daniel 8 je již třetí prorocký výhled na přicházející světové říše v plném

kontextu s Danielem 2 a 7, ovšem zase pod jinými symboly a s posunutím důrazu na to nejdůležitější v závěru dějin. Daniel 2 určil začátek prorocké linie - Babylonskou říši (Dan2,38). Daniel 8 potvrzuje správnost výkladu, že další říše byly Médopersie a Řecko (Dan.8,20-22). S tímto biblickým základem nemůžeme pochybovat o správnosti dalšího výkladu v navazující říši Římské a současné Evropě, kde jedině můžeme hledat historické naplnění vidění o "malém rohu" (či "nestoudném králi"), jak čteme v Danieli 7 a 8.

Dan 7,1-3 (kralic.) "... Mluvil Daniel a řekl: Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.  A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná."

Některé symboly se v biblických proroctvích běžně opakují.

"VÍTR", "POLNICE" - symbol pro války, nepokoje, revoluce
(viz např.: Jerem.4,11-13; 49,35-37) Polnice může být také symbolem soudu.

"MOŘE" - symbol pro národy, lidstvo
(viz např.: Zjev.17,15)

"ŠELMY" - (viz např.: Dan 7,17.23) symbolizují světové říše, království, politické systémy - pod vládou satana (tedy nikoliv Boží lid - církev Kristovu)

"ROHY" - symbol pro krále, někdy království
(viz např.: Dan.8,21)

Tak že nyní již dobře rozumíme citovanému úvodnímu verši Dan 7,1-3: Daniel viděl, jak v důsledku válek mezi .

národy se budou střídat světové říše.

Daniel 7 se jen letmo vrací k historickým světovým říším, čímž potvrzuje správnost výkladu Daniele 2.kapitoly a vytváří orientační zázemí pro správný výklad svojí stěžejní části, týkající se poslední světové říše a závěru dějin.

Další symboly, se kterými se v proroctvích Daniele a Zjevení často setkáváme:

"BÍLÝ KMENT" - symbol pro spravedlnost
(viz např.: Zjev.19,8)

"PROSTITUCE" - symbol pro modlářství, nevěrnost Bohu
(viz např.: 3.Moj.17,7; Soudc.2,17)

"ŽENA" - symbol pro církev
(viz např.: Ef.5,22-24; 2.Kor.11,2; Iz 54,5)

"SIJÓN" - symbol pro Boží lid
(viz např.: Iz 51,16)

"SKÁLA" - symbol pro Ježíše Krista. Je velmi mnoho textů, které na to ukazují.
(viz např.: 1.Kor.10,4; Ř 9,33; Luk 20,17; Iz 26,4)

Dan 7,1 "V prvním roce vlády Belšasara, krále babylónského, viděl Daniel sen, vidění mu prošla hlavou na jeho lůžku. Hned tedy v hlavních rysech ten sen popsal."

Nacházíme se na konci Babylonského království. Sen se už nezdál králi, ale Danielovi. Samozřejmě dostává Daniel více detailů, než dostal král v předchozím vidění (Dan.2), které bylo takovým úvodem či abecedou proroctví. Vysvětluje prorocký sen tak, že nemusíme nic hádat. Dan 7,4 (kralic.) "První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí."

"Okřídlený lev = Babylon" (606-538 př.Kr.)
Viz např. Jer.4,7 kde prorok varuje před dobytím Jeruzaléma Babyloňany. Jako zlato je první mezi kovy (Daniel 2) tak lev je první mezi zvířaty a orel je králem ptáků. Dnes už víme díky archeologickým vykopávkám, že znakem Babylona byl okřídlený lev.
Vytrhání křídel symbolizuje pozdější úpadek Babylonské říše a v důsledku toho její oslabení.

Fascinující je zmínka o tom, že tato šelma byla postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. Je to systém, království, které povýší člověka nad božstvím - což je nejvyšší odpadlictví od víry. Postavit člověka na místo, na kterém by měl být Bůh. Uvidíme (zvláště při studiu knihy Zjevení), že poslední události tohoto světa vyvrcholí stejným způsobem. Člověk na Božím místě.


Dan 7,5 (kralic.) "A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v

ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: 'Vstaň, nažer se hojně masa.'"

Tato šelma vyvstane a bude jíst z masa předešlé, bude s ní válčit a vystřídá ji.

"Medvěd = Médopersie" (538-331 př.Kr.)

"Panství jedno vyzdvihla" ("Bylo postaveno tváří k jedné straně"- ekum.překlad) - Médové a peršané si v moci nebyli rovni. Nejdříve měli větší význam Médové, později Persie byla silnější než Médie. "Tři žebra v ústech jejích" a "nažer se hojně masa" - krutost a krvelačnost byla připisována Médům. Tři žebra představují tři velká území dobitá Médo-perskou říší: Lýdii, Babylon a Egypt.


Dan 7,6 (kralic.) "Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla."

"Pardál = Řecko" (331-168 př.Kr.)
Popis třetí šelmy vystihuje tažení Alexandra Velikého, po jehož smrti se Řecko-makedonská říše rozpadla na více částí, symbolizovaných hlavami.

"Čtyři křídla" - symbolizují rychlost, se kterou Alexandr Veliký uskutečnil svá dobyvačná tažení. Během deseti let dobyl svět - a ve třiceti letech (po noci pitek) zemřel.
"Čtyři hlavy" - velkou říši si rozdělili především Kassandros (Makedonie), Ptolemaios (Egypt, Palestina), Lýsimachos (Thrácie) a Seleukos (Mezopotámie a východní země).

Dan 7,7 (kralic.) "Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset."

Bezejmenná šelma - Řím (168 př.Kr.-476 po Kr.)
V roce 168 př.Kr. ovládli Římané Makedonii a s příznačnou krutostí dobývali kus po kuse někdejší slavné helénské impérium. Šelma je ve svém projevu mnohem tvrdší a celkově jiná než předcházející - Daniel nenalézá žádné přirovnání mezi zvířaty.

"Železné zuby" - podobnost se "železnýma nohama" sochy v Danieli 2.kapitole.

Poznámka. Pokud spočítáme všechny hlavy šelem z Daniela 7, je jich sedm. Lev 1, medvěd 1, pardál 4, bezejmenná šelma 1, celkem 7 hlav. Šelma, se kterou se setkáme ve Zjevení, má sedm hlav a všechny vlastnosti šelem zmíněných v Daniel 7. Musíme vědět, co představuje každá z těchto hlav a jaké byly filosofie v odpovídající době.

"Deset rohů" - rozdělená Evropa
(476 po Kr. - 2.příchod Ježíše Krista)

Deset rohů, podobně jako deset prstů na nohou sochy v Danieli 2 představuje směsici národů, na které se říše římská pod nájezdy barbarských kmenů rozpadla.

Šelma vlastně nezanikla, jenom se změnila - o tom více za chvíli ("malý roh"). I po svém pádu existuje tato říše dál svým charakterem v jednotlivých královstvích, na které se stěhováním a výboji germánských národů Řím rozpadl. (Dan 7,23-24)

Daniel píše, že jej zaujala zvláště čtvrtá šelma, která opět výstižně popisuje moc a působení Římské říše. Prorok je však nejvíce zaujat dalším obrazem. Mezi deseti rohy začíná vyrůstat další roh. Byl sice menší než ostatní, ale při svém růstu vyvrátil tři rohy. Měl oči a ústa, která mluvila troufale a pyšně. Nakonec "se jevil větší než ostatní" (verš 20).

Dan 7,8 " Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale."

Daniel k tomu také dostal vysvětlení - viz Dan.7,24-27:

• Tento král bude odlišný od předchozích.
• Bude mluvit proti Nejvyššímu.
• Bude hubit svaté Nejvyššího.
• Bude se snažit změnit doby a zákon.
• Jeho moc bude trvat "čas, dva časy a půl času". Pak mu bude odňata.
• Nakonec Bůh dá svatým Nejvyššího věčné království.

Bible nám tedy dává přesný popis (charakteristiku) této mocnosti k pozdějšímu odhalení její identity.

Která mocnost vyrostla na troskách Římské říše? Konec vlády Říma se uvádí k roku 476, kdy germánský vojevůdce Odoaker sesadil císaře Romula a vojsko jej provolalo císařem. V novém seskupení států se středem stala papežská stolice.

Nemůže to být řecký Antiochoz IV. Epifanés, jak se mnozí domnívají, neboť vyrostl mezi deseti královstvími, na které se rozpadla Západořímská říše. Je to evropská mocnost. Všech 10 rohů je přítomných, zatím co roste. Všimněme si: "...a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. A má existovat hodně dlouho (v.26) - v knize Zjevení zjistíme, že

po určité kolizi (uzdravené smrtelné ráně) až do druhého příchodu Krista. To znamená, že je dosud tady! Víme o něm, slyšíme o něm, můžeme ho vidět. Nenabízí se jiná možnost biblického výkladu, než že jde o papežský systém.

"Nejtrvalejším dědictvím Říma je římskokatolická církev. Anglický filisof Thomas Hobbes ji nazval ´korunovaným duchem na hrobu římského impéria´. Kultura Říma se stala kulturou katolické církve. Církev zachovala nespočet římských tradic a myšlenek... Ideje a struktura katolické církve - její univerzalizmus, hierarchie, kodexy a kanonické právo - dodnes silně připomínají starověký Řím." (Fareed Zakaria, Budoucnost svobody, str. 40, Academia, Praha 2005)

Z trosek Římské říše se zvedla moc zcela odlišná od předchozích království. Nábožensko-politická mocnost, která slučováním křesťanských myšlenek a řecké filosofie se stále více vzdaluje biblickému poselství evangelia a celá další staletí ovládá svědomí a myšlení lidí. Systém papežství až do konce 18. století přesně naplnil charakteristiku "malého rohu". Posuďme sami.

Vyrostl mezi deseti rohy - nenápadný začátek

Odpadnutí charakterizované malým rohem má své kořeny ještě před pádem říše. Historik Meyers říká: "Dlouhou dobu před pádem Říma už uvnitř Římské říše rostl církevní stát, který kopíroval model imperia." (Všeobecné dějiny pro střední školy, str. 348)
Historik J.H.Robinson: "Vedle vládců v Cařihradu a různých germánských králů v Evropě vyrůstala linie vládců daleko mocnější, papežové." (Starověk a novověk, str. 40)

Dokud existovala Římská říše, nebyla tato moc nějak významná. Ale s postupným ubýváním císařského vlivu a zvláště po pádu říše narůstá vliv papežství.

"Bude odlišný od předchozích"

Neuplatňuje pouze fyzickou autoritu, ale uplatňováním náboženského vlivu přerůstá hranice všech království a podmaňuje si lidi. Činí si nárok nejen na tělo, ale i na jejich duši. Jeho moc nebyla založena na vojenské přesile, ale na vyhlašovaném právu vlastnit a zastupovat Boží moc. Jeho základem bylo spojení církve se státem, v němž církev ovládla stát.

"Tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny"

Byli to Herulové, Vandalové a Ostrogoti, kteří neuznávali nadvládu římského biskupa. Údajně vyznávali ariánské učení, tedy že Ježíš nebyl Boží Syn a proto byli odstraněni. Ovšem to je informace z druhé ruky - právě té, která je zničila. Neexistují přímé důkazy - protože byly zničeny touto mocí.
Prof.Dr.Walter Veith říká ve své přednášce (viz video dole), že existují zajímavé důkazy o tom, že tyto zahubené moci měly vskutku jiné evangelium. Evangelium, které pocházelo z Palestiny, které bylo mnohem bližší tomu biblickému než všechna ostatní. Je třeba možné, že jejich křesťanství pocházelo z původního zdroje a proto muselo být odstraněno? Je to dost zřetelná možnost - pár studií se na toto téma už udělalo a tato studia vůbec nejsou proti této myšlence... Tolerovali (ti tři vyvrácení) všechna ostatní náboženství, ale byli trnem v oku moci malého rohu a nakonec byli zničeni, za podpory, kromě jiných, také Franků, kteří se spojili s vládci z Konstantinopole, s císaři.
Dějiny nám dosvědčují, že papežská moc zorganizovala boj proti nim a přestože zbytky těchto národů přežívaly dále, ztratili veškerý vliv na politické dění. Poslední z vyvrácených rohů byli Ostrogoti v roce 538 n.l. "a tím zmizela opozice moci malého rohu a malý roh vyrostl jako hřib" (říká též Prof.Dr.W.Veith).

Zbývající z deseti rohů: Alemané (dnešní Němci), Burgundé (Švýcaři), Frankové (Francouzi), Lombardé (Itali), Sasové (Angličani), Suevové (Portugalci), Vizigóté (Španělé). Herulové, Vandalové a Ostrogóté byli zničeni.

Apoštol Pavel o tomto velkém odpadnutí vícekrát hovořil. Např. zde:
2.Tes.2,1-8 Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, ... Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem."

Jen dva lidé jsou v Bibli nazváni "Syn zatracení" - jedním je zde "člověk nepravosti" a druhým byl Jidáš. Jakým způsobem zradil Ježíše? Polibkem. Pouze předstíral, že je jeho učedník. A ve větším měřítku to platí i o člověku nepravosti. "Usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha" - ve skutečnosti bude tato moc říkat: "Já jsem jiným bohem na této planetě. Spasení je skrze mě". Ale tato moc bude mazaná a bude pracovat jako Jidáš... Podle Pavla ta nepravost působila již za jeho života, ale něco jí bránilo se projevit. Tak že není to nějaká moc, která přijde teprve v budoucnosti - jak též někteří věří. Objevila se hned po odstranění toho, kdo jí v zevstupu bránil a získala plnou moc po odstranění třech protivících se rohů v r.538 n.l.

Co tedy bránilo v zevstupu moci malého rohu? Pavel to věděl a řekl to Tesalonickým, ale nenapsal. Byl to římský stát s vládou císařů a nebylo by moudré písemným záznamem, že "až padne Řím ...", zbytečně vystavovat tehdejší církev pronásledování. Církevní otcové to též věděli. Např. Tertullianus: "Jaká jiná překážka existuje kromě Římského státu? Po jehož pádu, skrze rozdělení na deset se objeví Antikrist."

Dnes existují jen dvě teorie o Antikristu, které učí téměř každá církev na světě. Autory obou jsou Jezuité, Ribera a Alcasar. Učili preterismus (Antikrist přišel v minulosti v době Řeků) a futurismus (Antikrist přijde v budoucnosti, až po tom co bude křesťanská církev vzata na nebe). Obě doktríny jsou nebiblické, protože jsou v rozporu s Danielem 7-8 a s celou knihou Zjevení. Tyto doktríny byly odeslány do světa po reformaci římskou církví proto, aby odvedly pozornost od papežství.

"Oči jako oči lidské"

Ne nekultivované oči zvířete, je zde zdůrazněna inteligence "malého rohu" a též prozíravost - přímo diplomatická (jako žádný stát). Papežství proniká do všech částí světa, do vztahů mezi státy, ale i do svědomí lidí v prostinké zpovědnici. Je nám tím také potvrzeno, že i když se bude srovnávat s Bohem, bude to jen a jen člověk.

"Bude mluvit proti Nejvyššímu"

Podívejme se nejdříve na to, jak Bible definuje rouhání, abychom věděli, zda-li tomu Řím odpovídá.

Jan 10,30-33  "Já a Otec jsme jedno. Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?" Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."

Jednou z biblických definic rouhání je to, když někdo o sobě tvrdí, že je sám bohem.

Lukáš 5,20.21  Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"

Druhá definice rouhání - když tvrdíš, že můžeš odpouštět hříchy.

Co říká Řím?
Tato mocnost se měla chovat, jako by byla Bohem na zemi a osobovat si právo dokonce i na nebesa. (2.Tes.2,3-4; Zjev.13,6) Dějiny zaznamenávají mnoho takových projevů a rouhavých výroků.

Např.papež Bonifác VIII. v bulle "Unum sanctum": "Proto tvrdíme, určujeme a prohlašujeme, že je ke spasení zapotřebí věřit, že každý lidský tvor je podroben papeži v Římě."

"Papež jakoby byl Bohem na zemi, ... jemuž Všemohoucí Bůh svěřil řízení nejen pozemského, ale také nebeského království ..." (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, art. "Papa", II. Vol. VI., str.26-29)

"Svými činy popřela středověká církev Kristovo učení o lásce a soucitu. Svým okázalým bohatstvím se stavěla proti Ježíšovům slovům o prostotě a Boží milosti, která je dávána zdarma všem, kdo touží po odpuštění. Její činy mluvily proti Nejvyššímu."
(Ludvík Švihálek, Tajemství budoucnosti, str. 25 - seženete v e-shopech na internetu)

"Papež není jen zástupcem Ježíše Krista, ale je to sám Ježíš Kristus ukrytý pod pláštěm těla." (The Catholic National, červen 1895) "Bude hubit svaté Nejvyššího"

Existuje střízlivý odhad, že během středověku papežským mečem zahynulo na 50 milionů mučedníků. Byly shromážděny mocné armády a křížové výpravy pro jediný účel, aby vyhubily tzv. "kacíře".

Toto pronásledování trvalo celá staletí. Papežství se snažilo umlčet Valdenské, podnikalo křížová tažení proti Husitům, později následovaly krutosti páchané v Holandsku, Anglii, potlačování reformačního hnutí ohněm a mečem ve Španělsku a Itálii, pronásledování v Polsku, masakr o Bartolomějské noci, atd... Svět mrazí dodnes při vyslovení slova "INKVIZICE", ale kdo si ještě dnes uvědomuje, že tento nelidský soud byl jak výtvorem, tak i nástrojem papežské moci?

"Španělský inkviziční tribunál založený r.1480 v Toledu do roku 1540 odsoudil 341 000 lidí, z toho přes 20 000 za živa upálil. Autodafé, upalování kacířů, skončilo ve Španělsku až roku 1790. Nebylo to "prozřením církve", ale pod tlakem osvícenství. ... Církev katolická se však před časem ústy papeže Jana Pavla II. omluvila všem, kterým v minulosti způsobila utrpení a příkoří." (Ludvík Švihálek, Tajemství budoucnosti, str. 27)

Papežství pronásledovalo všechny, kteří odmítli uznat a přijmout jeho učení místo slova Božího. Po pravdě je třeba přiznat, že i protestantismus není v tomto směru zcela bez viny. I on pronásledoval jinak věřící. Kdekoliv místo lásky nastoupí nesnášenlivost a nenávist, tam vládne antikrist bez ohledu na náboženské vyznání. Kolo dějin se točí dál a proroctví (Zjev.13 aj.) předpovídá, že antikrist si bude v poslední době znovu činit nárok na "těla i duše" všech lidí.

"Bude se snažit změnit zákon..."

Stačí porovnat Desatero tak, jak je zapsáno v Bibli, a jak zní v katolickém katechizmu. Tato církev vypustila druhé přikázání, změnila čtvrté (sobota-neděle) a desáté rozdělila, aby nahradila druhé.


"...budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času.... a vladařskou moc mu odejmou"

Proroctví dokonce udává i dobu neblahého působení této náboženské moci. V ekumenické Bibli je v poznámce pod čarou výklad: "Celý údaj znamená zřejmě tři a půl roku. Na jiných místech Bible uvádí 42 měsíců (Zj 11,2), nebo 1260 dnů (Zj 12,6), pokaždé stejný časový úsek 1260 let.

Jak jsme si už uvedli v tématu "Proroctví s matematickou přesností" - v biblických proroctvích platí při výkladu zásada -
(viz Ez 4,6; 4.Mojž.14,34).

Tři a půl roku, nebo-li 1260 dní je tedy 1260 let.
Poznámka: Biblický (prorocký) měsíc trvá 30 dní.

Je to neuvěřitelné, ale opravdu můžeme toto období papežské dominance v historii přesně určit. Stačí nahlédnout do středověké historie a období 1260 let lze vidět na dějinných událostech.

Po pádu Západořímské říše začíná postupně narůstat moc a vliv papežské stolice. Jako první z velkých papežů se uvádí Lev I. Veliký (r.440-461).

"Koncem pátého století chtěl ostrogótský král Theoderich I.Veliký (489-526) spojit všechny germánské kmeny v boji proti katolickým Řekům a Římanům. Kdyby se mu to podařilo, byl by konec s katolickou církví na západě. Zabránilo tomu rozhodnutí franckého krále Chlodovíka, který o vánocích r.496 přijal v Remeši křest z rukou katolického biskupa Remigia. Historici soudí, že to byla jedna z nejvýznamnějších událostí světových dějin. Tak byl vytvořen předpoklad ke vzniku křesťanského, katolického západu." (August Franzen, Malé církevní dějiny, str.95, Zvon, Praha 1995)

Když byl Řím dobyt a Ostrogóté odstraněni, začala historie středověku. Philip Shaff říká: "Vigilius nastoupil na papežskou stolici (538 n.l.) pod vojenskou ochranou Belisaurisa." ("History of the Christian Church", vol.3, p.327) Od této chvíle si malý roh nárokoval autoritu. Odpůrci (poslední byli Ostrogóté) byly poraženi.

V r.538 začíná papežská dominance v souladu s ediktem římského císaře Justiniána, který řekl, že papež bude korektor heretiků a vládce všech církví.

Když k r.538 po Kr., připočteme 1260 let dle proroctví o nadvládě "malého rohu", dostáváme se do r. 1798, kdy byl papež Pius VI. zajat Napoleonovým generálem Berthierem a zemřel ve francouzském vězení. Berthier 10.února vyhlásil Řím republikou. Světem letěla zpráva, že papežství umírá.



Byla to doba osvícenství. Mnozí myslitelé zdůrazňovali rozumné zkoumání pravdivosti různých názorů. Staré zažité představy o světě se hroutily. Reformátoři (Luther, Kalvín, ad.), filosofové (Liebnitz, Voltaire, ad.) způsobili pád vlivu a moci římské církve. Byla zrušena inkvizice, skončilo pronásledování jinověrců. "Katolické církvi způsobil racionalizmus osvícenců největší krizi v celých jejich dějinách." (A.Franzen, Malé církevní dějiny, str.243)

Viděli jsme, že všechny body charakteristiky "malého rohu" se naplnily na středověkém papežství. Nenajdeme žádnou jinou moc, jinou alternativu kompletního naplnění.

(viz též téma Apokalypsa: Šelmy a lidé)

Ovšem - jak předpovědělo proroctví knihy Zjevení (13.kap.), byla moc papežství jen pozastavena na určitou dobu a má být postupně zcela obnovena (uzdravení smrtelné rány) - čehož jsme pomalu dnes svědky. Ve Zjevení 12,6 čteme: "... tisíc dvě stě šedesát dní." Zjev.12,14: "...rok a dva roky a polovinu roku". Zjev.13,5: "...čtyřicet dva měsíce." Pořád stejný časový údaj - 1260 dní, to je skutečných 1260 let. Sedm krát najdeme stejný časový údaj v Bibli, z toho 5x v knize Zjevení. Vždy odkazuje na stejnou moc. Vidíme, jak odhalování témy této šelmy přechází do srdce Zjevení.

Poznámka: Bible je úžasná. Sedm odkazů! Co nám to říká? Že tato moc povstane jako jiný bůh (Antikrist). Protože 7 je Boží číslo.

Zjev.13,3.4: "Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?"

Tatáž moc, která pronásledovala svaté 1260 dní (let), dostala smrtící ránu v roce 1798, ale povstane znovu a celý svět se jí podřídí. (K tomu více viz téma Zjevení 13)

Nikdo netvrdí, že každý katolík, který nezná tyto věci z Bible je Antikrist. Je zde řeč o systému. Existuje mnoho čestných katolíků v Římskokatolické církvi, kteří slouží Bohu podle toho, co znají a podle jejich svědomí. A Bůh je soudí podle toho, co znají. Je zde řeč o systému, který podvedl i vlastní členy, a který se staví nad Boha. Bible říká: "...avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou a bude úplně vyhlazen a zahuben."

Dan 7,8-11 "...Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil,... " Všimněme si, že vidění Božího soudu v nebi je jakoby vsazeno do událostí probíhajících na zemi. Daniel vidí malý roh mluvit pyšně (v.8), v tom je upoután viděním Božího soudu v nebi (v.9-10) a pak znovu sleduje současně se soudem v nebi probíhající události na zemi (v.11). Této velevýznamné události - Božímu soudu -

chceme později věnovat jedno celé studijní téma. Nyní jen zmínka - Boží soud lze významově i časově rozdělit do tří fází. Po 2.příchodu Krista bude Boží soud pokračovat ve své druhé fázi, za účasti všech spasených lidí.

"Malý roh" přežije až do 2.příchodu Krista (viz též 2.Tes.2,8)

I když papežství symbolizované "malým rohem" ztratilo svou neomezenou nadvládu, podle proroctví (Zjev.13) se ze své "smrtelné rány" ještě uzdraví. My jsme dnes svědky tohoto zotavování. Konečné a definitivní odhalení a zbavení moci a vlivu je spojeno až s návratem Ježíše Krista v Boží moci a slávě.

Nejdůležitější postavou Danielova vidění není "malý roh", ale "Syn člověka" - Kristus.

Dan 7,10 "...Zasedl soud a byly otevřeny knihy."

Bůh má všechno v patrnosti. Všechno to bezpráví, násilí, ale také okolnosti změny Zákona. Otevřením knih je tu představen okamžik, ve kterém Bůh dává možnost celému vesmíru posoudit a rozhodnout pozadí velkého boje mezi pravdou a lží.

Dan 7,26-27 "...vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat."
Nakonec Bůh potrestá zlo a odmění věrnost.

Kontrast mezi dvěma hlavními symbolickými postavami:

• Malý roh symbolizuje úpadek. Vede lidi, aby si osvojovali Boží práva a měnili Boží zákon. Vyvolává pronásledování těch, kteří se odmítají podřídit.
• Syn člověka zjevuje povahu Otce - Boha. Sklonil se tak, že se stal člověkem, snášel tupení, falešné obviňování a smrt, aby přesvědčil člověka o Boží lásce.
• Malý roh - člověk, který se staví na roveň Bohu - zjevuje tajemství nepravosti
• Syn člověka - Bůh, který se stal člověkem, zjevuje tajemství pobožnosti.

Více o Božím soudu v Bibli:

Proroctví o začátku Božího soudu

Po celé věky v boji proti Zákonu vystřídal satan mnoho zbraní. Tou nejnebezpečnější se však stalo tvrzení, že Kristus dal církvi právo, aby libovolně něco přidávala či ubírala od Božího zákona.

Bůh však toto odpadnutí předpověděl. Daniel 7 se zabývá právě tím, jak satan využil vedoucích představitelů církve, aby podstatně narušil Boží zákon. A kde se porušuje Boží zákon, tam bují zlo a utrpení.

Smysl celého proroctví není pouze v odhalení pozadí, které vytvořilo podmínky pro změnu Zákona. Proroctví nás vede k uvědomělému rozhodnutí, na které straně stojím já. Boží velká věc bude dovedena do vítězného konce. Zlo, vzpoura a nepřátelství vůči Bohu - a tím vůči lásce a spravedlnosti - dojdou svého odsouzení.

V otázkách kolem zachovávání Božích přikázání už nejde jen o nějaký den, ale jde o otevřené přiznání se k jedné, nebo druhé straně.

Na kterou stranu se postavíš ty ve velkém boji mezi pravdou a bludem? Mezi láskou a sobectvím?

Člověka - a budeš tak zvětšovat průlom v Božím zákoně? A nebo Boží - a budeš spolupracovat na jeho zacelení? (A tak se i na tobě bude plnit proroctví Iz 58,12)

Ať nám Bůh pomůže říci spolu s Jozuem: "Já a můj dům sloužiti budeme Hospodinu." (Jozue 24,15)