Problém zla. Jeho existenci si všichni uvědomujeme. Lidé kladou různé otázky: Proč Bůh dopouští různé přírodní pohromy? Proč stvořil zlého člověka? Proč nechává různé zlo dojít tak daleko? Proč dopustil, aby se Hitler dostal k moci? Proč je na světě tolik nespravedlnosti a Bůh se na to může dívat? Lidé hledají viníka, mění společenské a politické systémy, aby nakonec zjistili, že dosáhli pouze změny formy zla! Mění se kulisy, ale scény se opakují.

Bible hovoří o boji mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, světlem a tmou. Bible nás informuje, že v pozadí, v tom pro nás neviditelném duchovním světě, se odehrává boj mezi Kristem a satanem. A my cítíme, že jsme do tohoto boje vtaženi.

Mat. 13,24-30.37-39:   "...Učedníci za ním přišli a řekli mu: 'Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!' On jim odpověděl: 'Rozsévač, který rozsévá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.'"

Bůh učinil vše dokonalé a dobré. Zlo má na svědomí ďábel. Koho si dnes většina lidí představuje jako ďábla či satana?

Zcela nebiblického "čerta" - a smějí se tomu. Je to jistě výsledek středověkých bludů o pekle a ateisté tak mohli snadno celou otázku satana zlehčit a zesměšnit.

Poznámka k pojmu "peklo":

Slovo "peklo" používají některé překlady Bible pro řecká slova "hades" (které vlastně - podobně jako ve Starém zákoně hebrejské "šeol" - znamená smrt nebo hrob, říše mrtvých) a "gehenna" (pořečtěná forma hebrejského "ge hinnom" - "Údolí Hinnom", které se stalo sídlem pohanského rituálu obětování dětí v ohni.)

Více o těchto pojmech, také o významu slov "věčný", "navěky" a o tom, jak se představa pekla dostala do křesťanství se můžete dočíst např. v knize "Za branami smrti" (autor Gerald Wheeler).
Představa věčného utrpení je neslučitelná s biblickým poselstvím o Boží lásce a milosrdenství. To ovšem nevylučuje přísný trest a ztrátu věčného života pro ty, kdo páchali zlo a odmítli Boží nabídku pokání a záchrany v Kristu. Bůh je nejen milosrdný, ale také nanejvýš spravedlivý.

K tématu "peklo" viz též videoklip HopeTV "Dobré zprávy o pekle"

Novověký názor i mnoha duchovních je takový, že satan je jenom symbolické vyjádření zla, nebo že si ho vytvořili lidé. Lidé připustí i jiné "vědecké" výklady, jen ne prostou biblickou pravdu, že je to skutečná bytost. A to se mu velmi hodí. Když v kraji řádí nebezpečný lupič a vrah, lidé jsou ve střehu, jsou opatrní, zamykají, ...Když se pak dozví, že tento vrah už byl dopaden a usmrcen, oddechnou si a přestanou být bdělí. Pak se však stávají snadnou kořistí domněle mrtvého lupiče. Taková je satanova taktika.

Bible nás jasně informuje, že satan je skutečná bytost.

Mat. 4,3-11: "... Tu mu Ježíš odpoví: Jdi z cesty, satane..."
Luk. 10,18 : "...Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk."
Luk. 22,31 : "... Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici..."

Pán Ježíš by o vymyšlené bytosti takto nemluvil.

Nabízí se otázka o původu satana. Kde se vzal? Stvořil jej Bůh? NE! Takovou bytost Bůh nestvořil. My už víme, že Bůh dříve než člověka stvořil anděly. Jeden z nich se sám svobodně rozhodl pro nezávislost na Bohu a později pro vzpouru proti Bohu. Tak se z něj stal satan, nebo-li ďábel! (Význam slov: Satan = odpůrce, ďábel = pomlouvač)

Ezech.28,12-15: "...žalozpěv nad týrským králem ... Toto praví panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, v zahradě Boží ... Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost."

Na obraze týrského krále nám Bůh zjevil zvláštní pravdu o satanu.

Původně se jmenoval Lucifer (= Světlonoš). Verš 12 říká: "Plný moudrosti a nejkrásnější" - tedy ne hloupý a škaredý čert. Ve verši 14 je naznačena jeho výjimečnost nad ostatními anděly. "Cherub ochránce" - stvořen a oddělen ke zvláštnímu úkolu. Byl představeným všech andělů.

Po vnější stránce byl asi nejvíc podobný Kristu, ale byl zde velký rozdíl, jako mezi Stvořitelem a stvořenou bytostí.

Zajímavý je verš 15: "Byl jsi bezúhonný" - přesnější kralický překlad říká "dokonalý" - Nepravost v něm původně nebyla. Závěr 15. verše ukazuje, že v jeho srdci se něco děje: "...dokud se v tobě nenašla podlost."
Verš 17 říká, že to byla pýcha a posléze nespokojenost se svým postavením.

Jak se to mohlo stát? Jak mohl v dokonalé bytosti vzniknout hřích?

Toto zůstává tajemstvím, které lidský duch nepronikne. Bible hovoří o "Tajemství nepravosti" (které působí i na naší planetě).

Jisté je, že on sám si hřích svobodně vyvolil. Nebyl tu žádný vnější pokušitel. Bůh chtěl mít dokonalé děti a to by nebylo možné bez svobodné vůle. V tomto případě bylo

této výsady zneužito. Bůh viděl do Luciferova srdce a varoval jej. Představil mu konec, kam jej jeho smýšlení dovede. Marně.

Lucifer stále opakovanou volbou zla se znehodnotil na satana.

Izaiáš 14,12-15: "Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: 'Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání ... s Nejvyšším se budu měřit.' Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!"

Totéž místo v kralickém (doslovnějším) překladu:
Izaiáš 14,12: "Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející?..."

Ten, který má být nositelem světla (Lucifer = Světlonoš) se staví proti tomu, který je zdrojem světla. Jak postupoval jeho hřích? Napřed to byla pýcha, pak nespokojenost se svým postavením a nakonec touha po nezávislosti. Stvoření se chtělo rovnat Stvořiteli.
Tak vznikl hřích, což v hebrejštině znamená "sejití z cesty určené Bohem".

Zjev. 12,3-4: "... smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. ..."

Hvězdy jsou v Bibli běžně symboly na anděly. Drak je symbolem na satana - viz Zjev.12,9.
Své myšlenky vzpoury satan přenáší na jiné anděly a třetinu z nich získal na svou stranu. Začalo to v srdci - to ještě nebylo vidět, ale výsledek byl viditelný: Vzpoura a pád satana a třetiny andělů, ze kterých se stali démoni.

Někdo řekne: Proč Bůh satana nezničil hned? Proč mu dal možnost dalšího působení? Odpověď je jednoduchá. Zničil by osobu, ale ne myšlenku. Uvědomme si, že andělé a nikdo ve vesmíru dosud neměl zkušenost se zlem, lží, s hříchem. Později Ježíš jasně prohlásil satana za otce lži a vražedníka od počátku (viz Jan 8,44).

Satan rozšiřoval mezi anděli o Bohu různá amorální obvinění, že Bůh je nespravedlivý, že po nich (andělích) vyžaduje poslušnost zákona, jako kdyby oni sami nevěděli, co mají dělat (vždyť jsou přece dokonalí!), že si dělá nárok na jejich lásku a sám je nemiluje, ... Jestliže o vás někdo rozhlásí, že jste žárlivý či závistivý, dokažte argumentací, že je to lež!?

Zničením satana by Bůh potvrdil jeho teorie a obžalobu. Některé bytosti by si řekli: "... a on to ten Luciferos říkal,

že Bůh je despota, že zničí každého, kdo s ním nesouhlasí ..." - a ve vesmíru by zavládl strach z Boha. Bůh musel dát satanovi čas, aby se projevil. Právě naše země se vinou našich prarodičů stala jevištěm pro celý vesmír, kde byla demonstrována jak satanova, tak Kristova (Boží) povaha.

Dnes už je celý vesmír přesvědčen, že satan je vrah a Bůh je láska. Není již důvod k dalšímu utrpení. Prorocký čas vypršel a celý vesmír s napětím očekává slavnostní návrat Krále na naši planetu a ukončení dějin zla. Satan a všichni jeho následovníci, jak démoničtí andělé, tak lidé, kteří trvale odmítali Boží nabídku záchrany v Kristu, budou s definitivní platností zničeni.

2.Petr.2,4: "Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud."

Vidíme, že šlo o vážnou věc. Bůh s tím musel něco dělat. Bůh mnohokrát Lucifera varoval, ukazoval mu důsledky, k jakým povede jeho jednání, Lucifer si to však vyložil jako Boží slabost a zatvrzoval se stále víc. I pro Boží věrné anděly bylo satanovo působení nepříjemné a v nebesích byla "dusná atmosféra". Vždyť andělé milovali i Lucifera a nyní mu nerozuměli a byli nešťastní. Po určité době, kterou Bůh zřejmě nechal k svobodnému rozhodnutí všem andělům, musel být satan se svými anděly svržen z nebe - někam do prostoru a jakési izolace, aby přestal neomezeně šířit "mor hříchu".

Luk.10,17.18: "...Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu. Řekl jim: Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk..."

Snad ještě otázka: Proč Bůh nestvořil Lucifera tak, aby nemohl zhřešit?
Jistě, Bůh mohl stvořit bytosti bez svobodné vůle, ale to by

nebyli dokonalí, nebyli by to jeho děti, nýbrž roboti. Bůh si přeje, aby ho jeho stvořené bytosti milovali a poslouchali z lásky, dobrovolně. Proto jim dal ten největší dar - svobodnou vůli, ikdyž věděl, že podstupuje riziko zneužití této svobody. Proto také s touto alternativou počítal a připravil plán záchrany pro tento případ. Proto čteme o "Beránku zabitém od počátku světa". (viz např. Zjev.13,8 - kralic.; Efez.1,4)

Bůh odpadlé anděly svrhnul někam do prostoru do určité izolace. Dovolil jim však na každé obydlené planetě působit jen a pouze v těsné oblasti, kde stál "strom poznání dobrého a zlého". Bůh chtěl problém zla vyřešit jednou pro vždy, pro celý vesmír. Proto chtěl dát - stejně jako andělům - všem stvořeným bytostem možnost svobodně se rozhodnout. Všechny civilizace ve vesmíru obstály ve zkoušce důvěry, žel - kromě člověka.

1.Mojž.1,26.28: "I řekl Bůh: 'Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují ... nad celou zemí ..."

Původně byl pánem země učiněn člověk. Neobstál však ve zkoušce věrnosti.

1.Mojž.3,1-7: "...Bůh řekl: 'Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.' Had ženu ujišťoval: 'Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.' Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost.

Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí...."

Člověk uvěřil pomluvě, že Bůh lže. Bůh řekl jasně "zemřete" (1.Mojž.2,17), satan řekl "nezemřete".

Člověk neměl důvod Bohu nedůvěřovat. Bůh o něj pečoval, dal mu za domov nádhernou zahradu a varoval jej, aby se vyhýbal jednomu jedinému místu v celé zahradě - "stromu poznání dobrého a zlého", protože tam mu hrozí nebezpečí. Člověk byl upozorněn na nebezpečí ze strany satana, nebyla to na něj žádná past.

Jakmile člověk neuposlechl a vkročil na satanovu půdu, ocitl se v nebezpečí; jakmile začal se satanem komunikovat, v podstatě už neměl šanci. Jeho selhání nebylo především v tom, že "naletěl" satanovi, vždyť neměl žádnou zkušenost se zlem, se lží. Jeho selhání bylo hlavně v tom, že nevěřil Božímu varování před vstupem na nepřátelské území. (Podcenil prevenci a to je náš problém dodnes.)

Řím.6,16: "Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte ..."

Původně byl pánem země ustanoven člověk. Zodpovídal se pouze Pánu Bohu. Poslechl však satana a učinil jej tak svým pánem. Svou nevěrností člověk ztratil slávu Boží, poznal, že je nahý. Ztratil svobodu, stal se otrokem hříchu. Ztratil vládu nad zemí, kterou lstí získal satan. Proto Ježíš označil satana za "vládce tohoto světa" - ale dodává "proti mě však nic nezmůže" (viz Jan 14,30).

Job 1,6.7: "Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: 'Odkud přicházíš?' Satan

Hospodinu odpověděl: 'Procházel jsem zemí křížem krážem.'"

Satan - jako pán země, mohl nyní opět přicházet před Boha. Sice už v nebi neměl "trvalé bydliště", ale dočasně získal opět právo přicházet z titulu své funkce "vládce země". Bůh mu dal příležitost ukázat před celým vesmírem, jakým by byl bohem - jak bude vypadat jeho vláda. Skutečnost předčila očekávání - již za 1656 let bylo nutné zničit zkažené lidstvo potopou. Dnes je morální stav lidstva na podobné úrovni a to je jeden z předpovězených symptomů blížícího se konce tohoto světa - světa pod nadvládou satana.

Významný zlom v Božím plánu záchrany však nastal již před dvěma tisíciletími.

Jan 12,31.32: "Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

Osud satana byl zpečetěn na Golgotě. Ježíš nad ním - co by "druhý Adam" a zástupce lidstva zvítězil a stal se tak Pánem země, resp. těch lidí, kteří si jej za Pána zvolí. Dal člověku - každému jednotlivci zvlášť - novou možnost svobodné volby. Jako Bůh byl sice vždy svrchovaným vládcem celého vesmíru, tedy i země. Nyní však se stal vládcem země jako Syn člověka, vybojoval lidstvu zpět to, oč v ráji přišlo. Nyní jde o definitivní svržení satana z nebe! Dočasně mu však byla ponechána velká - ale ne neomezená - moc na zemi.

Zjev.12,1-12: "...A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. ... A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. ... Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, ... Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu ... Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá."

Přečtěme si dobře v Bibli celou uvedenou pasáž. Zde je nejstručnější vyjádření dějin zla.

1.-5.verš: Ježíš Kristus sestoupil a opět vystoupil na nebe.
7.-9.verš: Boj na nebi - satan definitivně svržen z nebe.
10.verš: Radost v nebi.
12.verš: Běda na zemi. Díky ale za ten 11. verš:
11.verš: Vítězství pro krev Beránka!

Bez 11. verše by vše vyznělo pesimisticky, ale nyní optimisticky. Satan ví, že má krátký čas, ví, že zahyne.

Proto zuří a chce, aby s ním zahynuli všichni (viz 1.Petr.5,8). Má velké možnosti, jak lidi nalákat. Může konat zázraky, uzdravovat a dávat nadpřirozené schopnosti i lidem - jen aby je odvrátil od jediné záchrany - od Ježíše Krista. Fakt, že Spasitel dal svůj život, značně omezuje ďáblovu kontrolu nad lidstvem. Satan nemůže zlomit naši vůli, jeho moc ublížit nám je také omezená. Člověk sám o sobě však nemá šanci se mu ubránit. Je opravdu jen jediná možnost vítězství nad ním: "Pro krev Beránka"! Jedině v těsném společenství s Kristem a jeho lidem může být člověk v bezpečí. V bezpečí před ztrátou věčného života.

"Vrcholným činem velkého podvodného dramatu bude satanovo napodobení Ježíše Krista. Církev již dlouho tvrdí, že očekává příchod Spasitele jako splnění svých nadějí. Boží nepřítel zdánlivě napodobí Kristův příchod. V různých částech světa se satan lidem ukáže jako vznešená bytost oslňující krásy, podobající se Božímu Synu, jak ho popisuje Jan ve Zjevení (Zj 1,13-15). Slávu, která ho bude obklopovat, nepřekoná nic, co dosud spatřilo lidské oko. Zazní vítězoslavné volání: "Kristus přichází! Kristus přichází!" Lidé před ním budou padat v úctě na zem, on pozvedne ruce a bude jim žehnat jako Kristus žehnal svým učedníkům, když žil na zemi. Jeho hlas bude měkký, podmanivý a melodický. Zopakuje některé z pravd, které kdysi vyslovil Spasitel, bude uzdravovat lidské nemoci a pak bude lidem tvrdit, že změnil sobotu na neděli, a bude všem přikazovat, aby světili den, kterému on požehnal.....Boží lid však nebude sveden. Učení tohoto

falešného Krista nebude v souladu s Písmem. A bude také žehnat ctitelům šelmy a jejího obrazu, tedy lidem, o nichž Bible říká, že na ně bude vylit Boží hněv.
Navíc, Bůh satanu nedovolí, aby přesně napodobil způsob Kristova příchodu..." (E.G.Whiteová, Velký spor věků, str. 403,404)

A jaký bude konec satana a jeho přisluhovačů?

Zjev.20,10: "Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. ..."

Ez 28,18-19: "... Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, ... zanikneš navěky."

Ale o tom více v pozdějším tématu.